Práce ve Švédsku

UPDATE 15.2.2011: Tak Ivoš zas přijímá lidi tak pokud máte zájem o práci ve Švédsku, pište na email: ivo.krsek@gmail.com

Skály, lesy, jezera, hodní lidé, půlnoční slunce, Roxette a Abba, ale taky Caesar’s palace a jejich Jerk it out, Volvo, Scania, živý jih a zmírající sever, žlutý kříž v modrém poli, masové kuličky a tolerance alkoholu za volantem i přes částečnou prohibici. To a mnohem víc je Švédsko, země, kde turistický ruch stojí na imaginárním zvířeti a na festech se pivo pije v karanténní zóně, obehnané železným plotem.
Švédsko je krásná země, všechno působí čistým a klidným dojmem, domečky ze dřeva krásně ladí k všudypřítomný divočině, lidi jsou milý a ochotný, ekonomická úroveň vysoká.. člověk se musí ptát, co víc by si tak našinec mohl přát ? Vydal jsem se sem na nějakou dobu, abych to zjistil.

Nyní se moje pátrání chýlí ke konci a nějaký ty mušky na kráse jsem přece jen našel. Relax v divočině se neobejde bez asistence kusadel a sosáků všudypřítomných lezoucích i létajících kurev (dámy prominou), mezi dívkami převažují tlusté a nehezké kusy, při klidném popíjení piva v publiku před pódiem člověka obklíčí ochranka a s nekompromisními pokrovými tvářemi ostrých hochů zlatavý mok vylejou a vás vyprovodí z areálu. A v největším městě severního Švédska, Kiruně, nelze od listopadu do poloviny ledna vidět slunce. Tak co, ještě vás to sem táhne ? Jestli jo, tak si přečtěte, jak jsem tu válčil já.

Poté, co jsem úspěšně zpřetrhal řetězy italské mamutí korporace byla volba vcelku jasná – bylo třeba někam se podívat, vyvětrat hlavu, poznat nové lidi a nabouchat tučnej cash – become Soon Rich. Shodou okolností máme v městečku firmu, která má přesně tohle v názvu a tedy nebylo třeba hledat jiný alternativy. Program: sázení stromů v mírně zvlněném terénu, zázemí: výborné, výdělky: vysoké. Navíc to vše s bandou Čechů (ne brankářů), z nichž spoustu člověk zná z pakou podlitých večerů v našem rockovém doupěti. Víc informací tedy skoro nebylo třeba – sbalil sem si svých pět švestek, notebook a flašku rumu a druhého května započala odysea 2008: dobytí ráje.

Jak každý čundrák ví, někde v dálce cesty končí, každá prý však svůj cíl skrývá. Ta naše končila na dvoutisícátém kilometru a cílem byla vesnička Stranaset ve Švédském Jämtlandu, což už je sever a tak tu taky zpočátku byla pěkná kosa. Do auta jsem se přifařil k Petrovi s Luckou, dvěma taky-sazečům z Poniklý, a protože Feli je kvalitní kára, za pěknejch 33 hodin jsme to měli za sebou. Jeli jsme přes německo, pak trajektem do Trelleborgu, dál na severovýchod do hlavního město Stockholmu a z něj pak ještě nějakých 600 kilometrů na sever přes Sundsvall a Östersund. Lodička byla pěknej zážitek, ani moc nehoupala, ale protože sme vyplouvali ve 3 ráno, skoro celou plavbu jsme prospali.

A tak jsme se v 11 v noci (tou dobou tomu ještě šlo říkat noc) objevili na statku, kde je hlavní velitelství Jůňo-Keržího gangu. Celej statek sestává z asi 15ti budov, kde ovšem hlavní a používané jsou pouze 2, zbytek jsou různá užitková stavení, garáže, kurník, trpasličí chaloupka a taky jeden pěknej starej dům, kterej slouží částečně jako skanzen původní architektury a paní majitelka se sem většinou v létě nastěhuje, ukazuje ho turistům a pije s nima kafe.

Na statku se mi celkem líbilo, ovšem moc jsem se tu neohřál, protože jsem se hned druhý den stěhoval ještě asi o 40km do Hammarstrandu [Hamašránu], kde jsem se přidal ke svým budoucím parťákům na následující 2 měsíce. Ono toho stěhování bylo vůbec za pobyt ve Švédsku dost, nejprve jsme týden pobyli v Hammarstrandu, pak jsme se stěhovali na delší dobu 70km do Holmsty a pak když už banda odjela zpět do Čech, dal jsem si zas týden na statku a pak znova týden s novýma parťákama v Holmstě.

No lidičky ke kterým mě Iwik přiřadil byli supr, dva páry plus mínus 40 let, Šáberovi šéfují packému velocipédklubu, Martin mě zas naučil hrát na kytaru bezva song a celkově jsem od nich za ty dva měsíce pochytil mnoho lesní i jiné moudrosti. Zázemí teda vážně parádní, bydleli jsme v príma útulné chaloupce a pak po přestěhování jsme dokonce měli nóbl patrovej barák s perfektně vybavenou kuchyní a správňáckým majitelem Rolandem, který nás naučil dvě naše následně nejpoužívanější Švédská slova – Brom a Knud. Obojího sme si užili dosytosti.

K baráku jsme ještě od Ivoše vyfasovali fáro pro naše lesní rallye sprinty do práce a zpět – starý Volvo v kombiku, 2.2 motor, spotřeba 17 na 100, najeto 600 000, HáCé bez legrace. To jsme ještě nevěděli, že má děravou nádrž a teda vrchní třetina obsahu vždycky vyteče, jakož sme nevěděli ani o dalších dírách v podbězích, kterými nám pak kola do kabiny lifrovala krychlové metry prachu, které jsme statečně filtrovali přes kapesníky, čepice a ve finále naše plíce.

V řízení jsme se zpočátku střídali, pak se ovšem stal hlavním šoférem Bery poté, co já jsem zavařil spojku neúspěšným couváním s károu do kopce. Inu co, nevadilo, alespoň sem mohl po ránu cestou nerušeně klimbat. Světlým zážitkem byl rovněž první nákup v místní sámošce, kde jsem nechal ukrutnou částku, ale konečně sem se začal jídlem pořádně rozmazlovat.

Co se práce týče, sázení stromků neni až tak fyzicky náročný, horší jsou věci kolem. Občas štípou komáři či malý mušky (alias Knud), občas člověka hryzne velký hovado (alias Brom), občas se zapadne po koleno do bažiny, občas pere slunce jak zběsilý a občas je člověk promoklej na kost. Rovněž nanášení stromků dá celkem zabrat – 25 kilo na záda a hurá přes větve a kořeny na místo určení. To byl asi taky největší záhul, se kterým se musely potýkat holky. Naštěstí nám občas Ivoš zapůjčil 4kolku, kterou se daly sazenice pohodlně navážet, pokud na místo vedla alespoň trochu dobrá cesta.

Takže sme sázeli a sázeli, většinou 6 dnů v kuse a pak jsme si udělali den volno a jeli někam na výlet. Jednou to bylo na pobřeží Hoga Kusten, kde jsou k vidění parádní rybářský vesničky a hezký fjordy, jednou do města Sundsvall, pak jednou do Östersundu. Celkově to byly příjemný dny, pokoukali jsme se, viděli nějaký zajímavosti, nakoupili pár suvenýrů.. spíš mrkněte na fotky a jejich popisky.

Na konci června už se moji parťáci chystali do Čech, takže jsme rozlučkovou kalbu spojili s oslavou slunovratu, která patří ve Švédsku k významným oslaveníhodným příležitostem. Za tím účelem jsme zajeli do Hammarstrandu, kde byla zábava (spolu)pořádaná chlapíkem, pro kterého jsme hodně sázeli. Na pódiu hrály kapelky zprvu lokální, hvězdou večera se pak stal Brolle – místí lamač ženských srdcí, kvůli kterýmu některý přijeli až stovky kilometrů. Vedle hlavní stage tu pak ještě byla disko-stodola, kam nás uvedli libé tóny Roxette, bohužel byla úplně prázdná tak jsme to tam museli rozproudit sami.

Na akci se nejvýrazněji podepsal místí prohibiční duch, kdy před pódiem pár lidí sedělo na lavičkách a smutně střízlivě koukalo, zatímco v oplocený (!) hospodě bylo natřískáno a chlastalo se jak o život. Takhle to teda řešili dospělí, mlaďákům by nikdo nenalil takže se vykropili doma a sjeli se až kolem půlnoci, všichni nasolený, dvě hoďky zapařili a pak se zas autama rozjeli domů. Jedinej policajt se neobjevil, asi tu frčí nějaká „tichá tolerance“.

Potom, co parťáci odfrčeli do Čech, jsem se přestěhoval na týden na statek, kde jsem sázel s Petrem, Luckou a Honzou. Taky to tam bylo bezva, fajn lidi, přijel dokonce i velkej šéf Jules, kterej zorganizoval večerní bramborákovej mejdan, vrábik mě naučil nějakej rytmus na bicí, celej tejden navíc bylo hezký počasí tak to uteklo.

Na poslední týden jsem se vrátil do Holmsty na domeček za novou bandou, což byl packej underground band DTTD. S klukama to šlo taky dobře, matil se playstation, bang!, kluci přivezli hodně rumu a vodky, celkově byla sranda, ukázal sem jim co a jak. Jen sázení se moc nevyvedlo, za tenhle týden jsem sázel nejvíc z celýho pobytu, už jsem se viděl doma tak jsem jel jak fredka, akorát jak mi pak Ivoš řek sem to měl odfláklý, stromky byly hrozně blízko u sebe a tak sem si dobře rozjetou pověst sazeče lehce pohnojil.

Poslední den jsme ještě decentně popili, druhej den sem klukům udělal megaoběd ze speciálních švédskejch masovejch koulí s bramborovou kaší a pak už autem do Sollefteo. Tam jsme pochodili, v parku pokoukali na kapelku, potřesení ruky a autobus. Jel jsem asi dvě hoďky do Harnosandu, tam 3 hoďky pauza a pak přes noc do Stockholmu. Tam chvíli zewling a se student agency domů. Zpáteční cesta byla oproti pohodlnýmu „nastoupit v pace do auta – vystoupit ve Švédsku na statku“ samozřejmě trochu komplikovanější. Berte teda následující odstavec jako pár stručnejch postřehů, který jsem získal.

Autobusy jsou výrazně levnější než vlak. U vlaků ve Švédsku funguje, podobně jako u nás, systém slevových karet, bez kterých jsou vlaky nehorázně drahý – není vyjímkou cena 2-3x vyšší než u autobusu. O nákupu slevových karet bohužel nevím nic bližšího, jediný co mohu říct je, že pokud vám jde o jednorázovou cestu od někud někam, rozhodně se víc vyplatí bus. Jinak dálkový autobusy provozuje společnost YBUSS (www.ybuss.se) a na cesty s nima je potřeba předchozí rezervace. Tu lze vyřídit i po telefonu, dokonce se dá po telefonu zaplatit i lístek (stačí nadiktovat číslo kreditky a hned vám chlapík řekne, že je to OK, žádný čekání na převod z účtu, paráda). Kdo nechce platit lístek při rezervaci, má to v busu s přirážkou. Pak tu ještě jezdí luxusní lokální autobusy, klimatizace, málo lidí, paráda. I ceny slušný. Jejich jízdní řády se daj najít pokud vim na stránce www.sj.se . Tam to hledá i vlaky, ale těm bych se právě z výše uvedených důvodů vyhnul.

Všechno teda proběhlo vpoho, největším kiksem cestou tak bylo paradoxně hledání českýho busu student agency. Dojel sem na Stockholm city terminalen (velkej autobusák, hala pomalu jak letiště, 40 gejtů, dole snad ještě nějaký vlaky..) a teď gejt, odkud měla SA jet měl být na svítící tabuli. Jenže nebyl. Tak sem volal do Prahy do SA – milá holčina, jenže nic nevěděla, jen mě ujistila, že bus jede. Pak sem se ptal na informacích a tam mi paní řekla, že SA už dobu nekontaktovali jejich traffic control a že teda nemaj žádnej gate přiřazen. Tak jí říkám, že sem jim volal a že ale přijedou a kam by tak mohli přijet. A ona na to: „I think, they will just.. appear.“ Prostě se nějak.. objeví No nebudu vás napínat, objevili se, zahlíd sem je a úspěšně nastoupil.. ovšem bylo to stylem „Karle koukej, támhle je místo, tam to postav !“. „Né počkej, tam jede támhleten“. „Ale támhle jeden odjíždí, rychle se tam nacpi“ .. pankáči.

No jinak už ovšem cesta proběhla bez potíží, fajn stewardka mě hostila čajem a horkou čokoládou, bus ani nebyl plnej takže sem se mohl pohodlně rozvalit na dvousedadle, skouknul sem pár filmů a byli sme (k velké kočičí radosti) doma.

Akorát se teda moc nesplnily některý očekávání – jeli sme do Švédska nahajpovaný propandou, že řeky plný ryb, lesy plný losů a milion hub na čtvereční kilometr. Za dva a půl měsíce sme neviděli jedinýho losa, nechytli jedinou rybu a nenašli jedinou jedlou houbu. Ale to si spíš dělám legraci, jiný lidi měli víc štěstí, takže to s tím snad nebude tak hrozný.

No co říci závěrem – byla to príma pracovní dovolená, někam jsem se podíval, zlepšil fyzičku a vyvětral hlavu. Po dlouhý době jsem zas viděl nějaký kámoše a poznal i pár novejch zajímavejch typů. Jen škoda neustále klesajícího kurzu Švédský koruny, kterej sráží závěrečnej cash den za dnem níž. Repete nejspíš neproběhne, ale určitě jsem rád, že jsem tuhle zkušenost absolvoval a mám na ní spoustu pěknejch vzpomínek. Každopádně Jůňovi s Ivošem dík za šanci a pozdrav všem řezačům i planterům do Jämtlandu a přilehlýho okolí.

Žádné příbuzné články.