CESTA
Val Senales rozhodně není tak daleko jak se zdá. GPS sice ukáže něco kolem 900 kilometrů, ale z toho tak 800 je po dálnicích, takže Praha, Plzeň, dolů Německem, pak krátkej přejezd Rakouska kolem Insbrucku, Bolzano, Merano a jste tam. Díky tomu že Německo má dálnice zadarmo vyjde cesta i na poplatcích celkem vklidu, a s trochu lepším autem se dá dát za nějakých 9-10 hodin. My jsme si jí teda rozdělili na dva dny a zakempili to u Innsbrucku, ale pokud člověk spěchá, za den se sem vklidu dostane.
LOKALITA
Po odbočení doprava z hlavní silnice z Merána už člověk jede nahoru do 15 kilometrů dlouhý slepý ulice, na jejímž konci je vesnice o pár barácích jménem Kurzas a odsud odjíždí lanovka nahoru na ledovec. Celý to tu je hodně vesnický, žádnej turistickej ruch, atrakce, suvenýry.. prostě lidi co si tu žijou svůj vesnicekj život a k tomu občas něco pronajmou. Podél týhle silnice jsou pak další vesničky ve kterých se dá bydlet a všeobecně platí že čím blíž k lanovce, tím dráž. My bydleli ve vesnici Frau Madonna, cca 10 km od lanovky a za ubytko ve stylovym dřevěnym domku ve 3 dvoulůžkových pokojích s oddělenou kuchyňkou a velkou zahradou kde bordel nikoho nerušil jsme platili €10 / člověk / noc – pohoda.
Farmářská rodina u které jsme bydleli byla vpohodě, vyšli vstříc s čímkoliv jsme potřebovali, holky jim za to došly pomoct s hrabáním trávy, kupovali jsme od nich čerstvý vejce a na zahradě jsme si za odměnu mohli pohrát se psem, slepicema a Eliška si dokonce domlouvala, že si podojí krávu 
Pravda měli tam i podivnýho týpka s rohama na hlavě, kterej na nás pořád něco řval – řekl bych že se jím inspiroval režisér Tajemství Hradu V Karpatech když psal postavu Tóny Hluchoněmce – ale tak zajímavý spestření. Stejně jako podivná holka co tam spala celý léto ve stanu v rohu pastviny. Rodinka dokonce mluvila anglicky takže komunikace byla bez problémů.
SNOWPARK
Co každýho zajímá nejvíc je samozřejmě park – a park byl ultimátní. Na ledovec vede jediná lanovka stejně jak na Dachu, takže se člověk nemusí složitě nikam kodrcat a přestupovat, stačí nastoupit, zhoupnout se na sloupu a jste v zimě. Nahoře na ledovci pak frčí dvě lanovky které na sebe navazují, a po druhé straně je ukrutně dlouhá a pomalá poma, kterou snad ani nemá cenu zmiňovat, možná na dvě jízdy pokud nasněží čerstvej sníh. Byli jsme tu necelej měsíc, od 25. června do 20. července a sníh byl poměrně vpohodě, ke konci dokonce pár dnů sněžilo a teploty i kolem mínus šesti stupňů. Jinak ještě bacha na helmu, mají tu nějaký cedule že do parku s helmou a když je tu hezky, jezdí tu dokonce policajt na lyžích a buzeruje že bez helmy žádnej snowpark. Já to teda ignoroval a jezdil v čepici, cedule vypadá že se týká jen dětí, ale těžko říct jak to je doopravdy.
Hlavní park je teda vedle horní lanovky, a během našeho pobytu čítal nějakých pět lajn, každou cca 3-7 věcí a samo se mezi lajnami dalo různě přejíždět. Všemu dominovalo cca 12 skoků všech velikostí, který hlavně tím že jsou v prudšim kopci mají super dlouhý dopady a člověk má rychlost na další trik i když první neodjede. Pak jsou tu různý bedny, bednová lámačka, zubatá roura, funbox, skok s gapem, dole piknikáč a další hračky. Celkovej dojem alespoň pro mě je super zábavnej park, kde si každej něco najde. Asi to jen neni tak atraktivní pro ortodoxní jibbery, streetrailů je tu pomálu a myslim že třeba streetová lajna loni na Dachu v tomhle dávala víc. To ale neni muj případ, takže já byl úplně spokojenej, skoky super a ostatní překážky taky zábavný. Samozřejmě se setup parku průběžně mění.
Po průjezdu velkym parkem se dá buď dojet k horní lanovce a nebo pokračovat na spodní lanovku. Během týhle cesty byl ještě rozesázenej druhej malej shredpark s 8 jednoduchýma jibama v lajně – zvon, bedna, roura, speedbedna, speedroura, vlnitá trubka.. pecka. Když jsme to jezdili v kuse i s velkým parkem, myslel jsem pokaždý dole že mi upadnou nohy ale napumpovanej adrenalin to bohatě kompenzoval. Bohužel spodní lanovku někdy začátkem července zavřeli, takže už zbyl jen velkej park. Ale to taky nebylo málo.
Co se ceny týče, letní sezónka která platí až do konce října stála €380 , což oproti €340 kolik stál letos Dach není velkej rozdíl a kvalita parku je jako nebe a dudy. Z Dachu jsem po pěti tejdnech odjížděl a měl pocit, že by klidně stačilo míň, už jsem z toho parku byl znuděnej. Tady po měsíci pořád nakoplej a klidně bych vydržel další 3 týdny. Je zas fakt, že jsem tady víc makal, jezdil jsem možná tak 3 dny z pěti a vůbec šetřil víc síly.. ale v celkovym součtu to byla paráda.
NÁŠ POBYT
Program na ledovcích je všude podobnej – vstát, snídaně, cesta nahoru, ježdění, zewling, domů, zewling. Pravda je že jsem to tu měl víc pracovní, ale jinak se to neslo v podobnym duchu. Udělali jsme si pár procházek po okolí, navštívili vodopád kousek za barákem s obřím stromem cestou, taky jsme se zašli podívat k jezeru kolem kterýho jsme jezdili nahoru a jeden večír tam pogrilovali. Bratři Klímáci se stavili na návštěvu s elektrickýma longboardama, jeden večer jsme vyrazili pokoukat na ohně, který se tu na horách pálí první červencovou neděli jako vzpomínka na dřívější časy kdy se tu tím způsobem komunikovalo.
Val Senales je taky proslulý tím, že se tu našla nejstarší ledová mumie – pračlověk Ötzi starej nějakých 5200 let. Takže přímo na ledovci má svoje minimuzeíčko a taky je v tomhle duchu postavenej Archeoparc ve Frau Madonně – tam jsem se byl taky mrknout a není to úplně špatný, vnitřní expozice obsahuje něco o místních kytkách a zvířatech, něco z historie a samozřejmě všechno možný o Ötzim, včetně toho co byl asi zač, jak vypadal a jak zahynul. Venku za barákem jsou pak různý starý chýše, terče na lukostřelbu, jezírko atd. Samotnýho Ötziho tu ale nemaj, ten odpočívá v muzeu v Bolzanu.
No jinak jsme taky oslavili tradiční Elišky narozky, tentokrát v alobalových kostýmech, podívali se na místní SummerFest s tyrolskýma kapelkama, zahráli nějakej ping-pong, občas něco popili. No uteklo to jak voda. Jestli chcete v létě na ledovec, Senales je podle mě jasná volba, lepší místo asi opravdu těžko hledat.
Žádné příbuzné články.