430km z Prahy jsme překonali jak nic. Počasí letos rozhodně o dost lepší než loni, spousta krásnejch slunečnejch dnů.. Sezóna začala někdy 10. června a to se opening posouval ještě o týden, protože na hlavní gondole bylo potřeba vyměnit lano. Každý rok ho o něco posouvají a letos už celý protočili takže bylo potřeba koupit nový a celá ta výměna prý vyšla na  €300 000. Zkrácení sezóny o týden se projevilo zlevněním sezónek na €270 takže koho baví počty, může si spočítat kolik sezónek musí na Dachu prodat aby si to nový lano mohli dopřát. Jinak když už sme u čísel, podle Jordyho a pokud si pamatuju správně prý náklady na provoz lanovky vychází cca €500 za hodinu, což už je docela slušná suma a asi bych si takovou lanovku domů nekoupil.

Co se parku týče, setup letos podobnej jak loni, jen ve jibový části velkýho parku přibylo streetovejch želez, takže kdo rád brousí přišel si na svý. Jibový lajny tak byly na první platformě speed dvojtrubka a bednová duha, druhá speed jekl a lomená bedna s kluzištěma po stranách, třetí zetko jekl a piknikáč a dole speed dvojtrubka, bednový áčko a wallride. Vedle toho tři platformy skoků a naproti easy-park s dvouma lajnama po třech bedničkách. Na úpravu překážek hodně lidí nadávalo, často hlavně v malym parku vytlučený náskoky, ale já byl spokojenej, solit se na Dachu nesmí a vyblbnout nebo vykydnout se dalo vždycky. Pak ještě asi na jeden den ke konci shapeři sprovoznili multifunkční hyperkostku, což byl pozůstatek sněžnýho útvaru ještě z podzima, kde se skákalo ze strany přes gap a dole bylo jezírko. Príma věc pro fotografy, bohužel to fungovalo snad jen den, pak se podělalo počasí a pak už vše vytálo.

Mno taky sem si někdy v prostřed pobytu dal výlet na okolní kopce lanovkama, kam platí sezónka, jeden den nahoru na Planai a druhý den na Hochwurzen, rozhodně super výhledy a alespoň sem si trochu udělal obrázek o celý týhle Schladmingský kotlině. Když sme u výletů, jeden den nás Jordy s Pav vytáhli nahoru do tajemný díry nad malým parkem, nejprv strašili že nás tam čekaj hrozný věci ale vyšla z toho super skalní procházka s bezva výhledy který 95% lidí co vyjedu na Dach neuvidí.

Pak sem si dal taky jeden výlet pro Majka k Budějicům, klukům který sem mířili na kemp klekla kára, díky bohu za Matize že pořád ještě drží jako skála. Poslední týden sem se taky potrápil se zubama, nejprv bolela jedna stolička, to vyřešila operace, a za dva dny se zanítila dáseň kolem moudráku tak mi ho ještě vytrhli a dal sem si tejden na antibiotikách. Takže teď už mam zoubky zdravý a na podzim zas budu moct na kebab, tousty a pizzu za euro sedumdesát v akci

Jinak jediný co mě docela sralo bylo, že moje prkno nějak postrádá rychlost. Ať jsem voskoval a kartáčoval a stahoval a žehlil sebevíc, stejně jsem často s jumpy končil pro neschopnost přelítnout flat, přitom Wlk na SkejtBanáně mohl lítat do elelůja a rozjel se na všechno. Tak nevim jestli to dělá ta banánová konstrukce nebo to že měl to prkno nový zatímco to mý už rok a půl dostává. Hm zkusim nechat přebrousit skluznici a uvidíme jestli to dodá potřebnou forsáž.

Jinak zajímavých lidí bylo taky dost, jeden den se tu mihnul světovej Grenade team, docela jsme se spřátelili s partičkou ze Srbska,  zahráli sme si plážák s poskym rail-killerem Gniazdem, něžná lokální blondýnka Issi dává backside-rodeo, mihla se tu i spousta Čechů, Darek s Romanem Dlauhým na pár dní, Porkerťáci, Křovis, Boris Čičman, klasicky Honza Koukol, na bytě s náma bydleli niggas Ovca s Kolťákem no a jinak všude kolem dost zabijáků obou pohlaví a všech možnejch národností.

Co dodat, na podzim zas a za rok v létě snad taky, a když ne tak jinam. Letní ježdění je největší pohoda, lidi super a i finančně to vyjde good takže bis bald in Schladming.

Pokud taky uvažujete o výletu, mrkněte na nějaký tipy k Dachu, co jsem psal loni. V podstatě to vše platí i letos.

When I created <ul> lists where with custom image instead of predefined circles or squares, it was almost impossible to use the list-style-image attribute. Problem is, that various browser interpret its position differently, so sometimes the image is centered alright to the vertical center of text, and in other browser the image is just too low or too high.

Well until now, the only and common workaround was to put the image on background of <li> and don’t use list-style-image at all. Well, sometimes it’s no obstacle, but sometimes (like when you want some other background for <li>) it’s quite annoying.

Now I found a solution, where in CSS you can use the li:before and display: marker selectors to replace the list-style image itself and create your own marker as you want. You still need to adjust it for older browsers, so you will have to tune the image a bit by adding some space above the image, but for all browsers that support this (which are all modern browsers in actual versions) the image is positioned just the same.

• Positive:
• works in all modern browsers (IE 8, FF, Opera, Chrome, Safari) the same way
• no need to additional wraps, divs etc.. just clear code and all magic in CSS

• Negative:
• doesn’t work in IE 7 (and 6 of course) – needs another styling for older IE 7

Solution

You have classical ul li list where you want your custom marker:

<ul id="example">
	<li>Item 1</li>
	<li>Item 2</li>
	<li>Item 3</li>
</ul>

Then add the style – look at the example bellow:

/* erase old marker */
ul#example li {
	list-style-type: none;
}

/* create new marker */
ul#example li:before {
	display: marker;
	content: url("new_marker.png");
	/* set the following to fit your needs */
	vertical-align: 3px;
	padding-left: 2px;
	padding-right: 12px;

}

Unfortunatelly you still have to take care of old Internet Explorer users. IE 7 and older ignores the new marker so you have to leave it the old classical way with list style, and add something like this for IE only:

ul#example list-style-image: url('new_marker.png') !important;

The best way for this is using the condition to add special IE stylesheet in <head> of your page :

<!--[if lte IE 7]>
	<link href="style_ie7.css" rel="stylesheet" media="screen, projection" type="text/css" />
<![endif]-->

So in the end, the example could look like this:

<html>
	<head>
		<title>List style image test</title>

		<!--[if lte IE 7]>
		<style>
			ul#example list-style-image: url('new_marker.png') !important;
		</style>
		<![endif]-->

		<style>
			ul#example li {
				list-style-type: none;
			}

			/* create new marker */
			ul#example li:before {
				display: marker;
				content: url("new_marker.png");
				/* set the following to fit your needs */
				vertical-align: 3px;
				padding-left: 2px;
				padding-right: 12px;
			}
		</style>
	</head>

	<body>
		<ul id="example">
			<li>Item 1</li>
			<li>Item 2</li>
			<li>Item 3</li>
		</ul>
	</body>

</html>

Na celej výlet jsme si vyčlenili týden od soboty do soboty a jeli sme 4 lidi v kvalitním voze z Mladý Boleslavi. Výhodou bylo že jsme byli 3 řidiči, takže i každodenních X hodin za volantem se dalo přežít. Škoda počasí kdy většinu týdne lilo, ale nejsme z cukru že.

1. den – Sobota
První den byla vpodstatě jen cesta. Vyjeli jsme ráno z Hradce Králové přes Brno, na Slovensko přes Bratislavu, pak Maďarsko přes Budapešť až jsme večer skončili v Srbskym hlavním městě Bělehradu. Na hranicích pohoda, Evropská unie zřejmě budí respekt, jinak hned po příjezdu do Srbska nám někdo začal vnucovat pašovaný cigára ale jinak žádnej velkej rozdíl, nejhorší silnice za celou dobu rozhodně D1.

Po tisícovce kiláků jsme za tmy dorazili do Bělehradu, kde jsme už měli domluvený ubytování přes Couchsurfing – hostitel Marko Čírovič naprosto vpohodě, v jeho bytě už se rozjížděla slušná kalba tak jsme poslali do placu naši bednu packýho třešňovýho biera aby srbové viděli, že Češi nejsou žádný suchaři a zapojili se do všeobecného veselí. Je to tam zas trochu jiná atmosféra než u nás, nejprv se všichni nasolej doma a pak jdou do večerky pro basu lahváčů a jdou dělat bordel do dětskýho parku .. nebýt tam s nima, asi bysme to obešli většim obloukem Jinak ovšem lidi přátelský, fajnovej start výletu.

2. den – Neděle
Ráno jsme se vykopali, ještě v kocovině poděkovali Markovi za pohostinnost a vyrazili projít Bělehrad. Pěkný město, nad městem pevnost, muzeum Nikolaje Tesly jsme bohužel nechytli otevřený a tak jsme se odpolko odpíchli směrem na Srebrenici, která už je na území Bosny a Hercegoviny. Je to dost pietní místo, za válečnýho konfliktu tam Srbové zmasakrovali bosenskej konvoj, kterej se snažil dostat z obklíčení, takže nic veselýho. Dojeli jsme za tmy, pořešili ubytování v rozestavěným hotelu, nejprv nám nabízeli nějakej ještě rozstřílenej barák, nakonec se hodný pan domácí na noc odstěhoval a nechal nám svoje prima apartmá s masážní sprchou. Za €25 pro čtyři lidi, neberte to. Ještě supr pizza ve městečku k večeři a na kutě.

3. den – Pondělí
Ráno jsme to zahájili prohlídkou Srebrenického památníku, jak říkám, nic veselýho.. a pak už jsme namířili směrem na Sarajevo. Cestou jsme už jeli přes hory, škoda mlhy a deště který kazily výhled. Co říct k Sarajevu.. město menší, cca 400 000 lidí, malý centrum, rozhodně ne tak přeturistováno jako Praha, obklopený horami takže mosty a tunely na přístupu do města.. to taky nakonec obyvatelům zachránilo život při obléhání Srby. Přesto člověk pořád podvědomě vnímá všechno co se tu v 90tých letech dělo, od místy rozstřílených fasád přes různé památníky až po nákresy obklíčení. Viděli jsme i místo, odkud střílel atentátník na Františka Ferdinanda, zkrátka Sarajevo si ve 20. století užilo svoje. Přesto lidi dál žijou a znovu město budují, baví se .. je úžasný pozorovat, jak se šrámy a jizvy na tváři národa pomalu zacelujou.

Navštívili jsme i muzeum moderních bosenských dějin – to rozhodně stojí za návštěvu, tam terpve člověk trochu pochopí, jak to tu za obléhání vypadalo- snipeři střílející do civilistů ? Řízená střela do fronty na chleba ? Každý obyvatel zhubl průměrně o 10 kilo ? Nechce se věřit co se tu před pár lety dělo a jak je možný, že zbytek světa tomu jen přihlížel (

Večer jsme trochu zrelaxovali v dobrým baru City Pub a pak v náladě s nějakýma lidma vyrazili na Salsa večer. Nikdy jsem to netancoval ale taková věda to nebyla. Nakonec sem se tu zasekl se super holčinou, ale bohužel dojíždět do Sarajeva je trochu unreal tak nezbylo než zamáčknout slzu a říkat si, že nějaká taková určitě žije i někde blíž. Pak už jsme se jen domotali uličkama domů a ráno vyrazili do Mostaru.

4. den – Úterý
Úterý jsme dojeli ze Sarajeva do Mostaru. Všichni jsme se shodli, že tohle je jedno z nejhezčích měst kde jsme byli. Opět si za války užilo svoje, tentokrát s Chorvaty, a opět je neskutečný srovnávat záběry z let 93-95 s tím, co člověk vidí dnes. Z Čech možná trochu připomíná Českej krumlov nebo možná nějaký zákoutí na Malý straně, nádherný kamenný uličky, spousta zeleně, kavárny, hospůdky, zelená řeka a most jako místní symbol vůbec nedávají znát, že před patnácti lety všechno tohle byly ruiny.. jen suť, rozbombardovaný střechy, most strženej..

Našli jsme tu i bezva rokáč kde hrála nějaká místní bandička, lidi kolem friendly, zakalili sme, konečně se umoudřilo počasí, fantazie.

5. den – Středa
Ráno jsme ještě prošli trochu Mostar, koupili nějaký šmuky a vyrazili na jih k moři. Cestou jsme se stavili u vodopádů Kravica, nádhera, rozhodně stojí za zastávku. Vykoupali jsme se v divoký řece, Misty se skamarádil s hadem, kus cesty jsme pak jeli přes Chorvatsko až jsme dojeli do Neumu. Bosna totiž na cca 20ti kilometrech zasahuje až k moři a dělí tak Chorvatsko na dvě části. Jediným bosenským střediskem u toho jejich kousku moře je Neum. Dřív tam jezdili komunistický papaláši, dnes tam přijeli Český pankáči

Bylo zde silně cítit, že ještě není sezóna, nic moc nežilo, pláže prázdný, ani loďka kterou jsme si chtěli projet záliv nevyrazila pro nedostatek zájemců.. ale pohoda. Ubytko v penzionu za €10 na člověka, večerní studená koupel a pak na procházku města, nějaký pivka, vše zakončený v super rybářský putice, kde nám majitele táta zadarmo udělal večeři, milý lidi, proč ne

6. den – Čtvrtek
Tenhle den byl dnem HardKóru. Ráno ještě snídaně v rybářskym baru, sluníčko, kocovinka, pohoda. My ale měli namířeno do národního parku Sutieska, kde je prý nejhezčí příroda široko daleko. Cestou jsme viděli i nějaký to minový pole, bohužel jak jsme stoupali výš a výš, počasí se čím dál víc kurvilo, objevila se zima a mrholení, finish cesty byl vůbec masakr kdy asi Mandy proklínal že vůbec svoje auto na tenhle podnik svěřil. Pekelná rozbitá cesta kde sme snad hodinu a půl jeli na jedničku až dvojku nás dovedla až do konečných 1700 metrů nad mořem. Bylo hnusně, zima občas sníh, v botách mokro, no řikal sem si co tu vlastně děláme.. aspoň že jsme cestou měli jednu procházku k pěknýmu výhledu na vodopád.

Byli jsme teda nahoře, potkali jsme tu dva místní týpky, jednoho buldozeristu který tu hrnul cestu k jakési chýši a jeho kamaráda Mišu, kterýmu dost chutnala slivovice a bylo to na něm znát. Ochutnali sme jeho, dali mu naši a naše teda byla lepší. No jinak na trek k jezeru nebyla chuť, dál se jet nedalo, oheň nebylo udělat z čeho, padala tma a deprese tak jsme se rozhodli tu nepřespat a vyrazili jsme do nížiny sehnat nocleh. Cestou jsme ještě svezli týpka, který tu pracuje jako hlídač u závory do parku. Asi tam má dost klid, jestli tam projede jedno auto denně tak je to hodně. Taky byla sranda jaký nám prodal vstupenky – na vstupence cena 2, přeškrtnutá a fixem napsáno 5. Taky musí asi chudák z něčeho žít

Už byl podvečer, sjeli jsme teda zpátky dolů, hledali ubytko ale nikde nic rozumnýho až jsme dojeli večer zpátky do Sarajeva. Sebrala nám tahle akce spoustu sil, takže myslim že všichni byli rádi když dali sprchu a postel.

7. den – Pátek
Ježíš sedmý den odpočíval, my měli v plánu kalbu v Banja Luce – hlavním správním centru srbské části Bosny a Hercegoviny. Podle vyprávění kluků z Bělehradu první večer tu prý připadá 15 holek na jednoho kluka, takže sme byli zvědaví, co je na tom pravdy. Cesta byla dlouhá ale nakonec jsme to zvládli, ubytovali se v hotýlku a vyrazili do centra dění. Pravda přesila 15 na jednoho se nekonala, furt tak nějak chcalo, ale poseděli jsme v dobrým baru, pak změnili podnik a vypili mixér piva , pak se dali do řeči s nějakýma lokálama a ty nás vzali na vychytanej mejdan, supr DJ, levný pivo, všichni v náladě.. táhli jsme to asi do půl pátý a super, poslední na parketu jak to kluci z Čech uměj. Objevila se tu i holčina co žila v Čechách devět let, krásně mluvila ale srandovně, bohužel jí pak přítel někam odtáh.

Zajímavý taky je, že v tomhle městě vůbec neprodávaj v hospodách cigára. Fakt jsem nevěřil, neměli je v žádným snad z 10ti podniků, dokonce nás posílali k jakýmusi překupníkovi, kterej prý stojí přes noc na náměstí a má dvě tašky cigár a prodává .. ale nesehnali jsme ani toho. Prostě kdo si nekoupí přes den v sámošce má večer smůlu

8. den – Sobota
Sobota už byla ve znamení sprintu domů. Smůla že se zas udělalo hezký počasí když sme to celý proseděli v autě. Dali jsme pauzu v městečku Jajce (Vejce), kde maj pěknej starej hrad ale jinak celkem nuda, taky sme se zastavili u Balatóna s tim že se vykoupem, ale bahno, vítr a hnusně zelená voda nás nepřesvědčily, tak sme si aspoň dali pálivej guláš v pravý maďarský hospodě. Taky sme trochu zakufrovali ale nakonec se podařilo a kolem půnoci jsem byl doma. Hurá.

Suma sumárum
Jestli jste tu ještě nebyli tak sem jeďte, ta země má svoje kouzlo. Pěkná příroda, fajn lidi, krásný holky, nízký ceny, ale hlavně ta pohnutá historie, která tomu všemu dává zvláštní nádech.. Když to sečtu tak celá ta švanda mě vyšla na nějakých 7000,- , což za takovýhle zážitky dám kdykoliv rád znova.

Na závěr ještě nějaký fotaz pro ilustraci..

update jos_users SET password=MD5('<your_new_password>') WHERE username='<your_username>';

Just replace <your_new_password> with desidered password and <your_username> with the username you are logging to Jooma (eg. admin, administrator or whatever..)

Hope this helps

SELECT ccev.entity_id AS categoryID, cce.path, ccev.value
FROM catalog_category_entity cce
JOIN catalog_category_entity_varchar ccev ON ( cce.entity_id = ccev.entity_id
AND ccev.attribute_id =31 )
GROUP BY ccev.entity_id
ORDER BY path
LIMIT 1000

The result than looks like this:

Everything worked fine, except there were problems with Magento Connect Manager and instalation of new modules. Some modules just installed themselves alright, some of them wrote they installed ok but they didn’t appear in the menu the way they should (like Shop by manufacturer/brand/character) and some of them just reported errors while installing.

A little by fortune I discoverred the problem and the solution. There is an .ini file in magento, that keeps information of server paths, where the modules should be installed. So if you experience this kind of bugs and strange behavior, just delete the file /downloader/pearlib/pear.ini (maybe you can backup it, but don’t worry, magento will create a new one imediatelly). This should help.

V Praze je možné úplně všechno. Celý národ tam posílá peníze a Pražáci si je pak rozdělují mezi sebou.

Pražák nemá žádné jméno, které by stálo za zapamatování. Kdo si jméno udělá, přestává být Pražákem a stává se Karlem Gottem nebo Jardou z Prahy.

Pražáků je všude plno. Přemisťují se hlavně autem, v poslední době všichni jezdí na kolech v legračních trenýrkách s plínkami. Pořád spěchají a telefonují.

Čím se Pražák živí, není známo. Jisté je, že nic nedělá a ani dělat neumí. Údajně snad i nepravidelně dochází do zaměstnání a má z toho prachů jako šlupek.

Za ženu má Pražák Pražandu, línou a marnivou ženskou, která Pražáka terorizuje.

Pražanda sedí doma a čte časopisy, kde jí radí, jak zabít čas. Pražák ji musí vozit za povyražením. Jinak otravuje, vymýšlí kraviny a ječí na děti. V létě se opaluje.

Pražanda musí mít bazén. Pěstuje fíkus a pelargonie. Nevaří ani nepeče.
Když něco přece jen zkusí, nežerou to ani slepice.

Své děti Pražáci drží doma u počítače. Přerostly jim přes hlavu, bojí se jim něco říct a nechávají je být. Nutí je jenom do angličtiny. S tou začínají už v jeslích.

Pražáci drží mezi sebou. Scházejí se u chat a vykládají si o tom, kam jeli, kam pojedou, jak se jim jelo, co tam snědli a na kolik je to přišlo.
Jinak sedí na zahradě, pečou buřty, koukají na televizi, luští křížovky a sečou trávník.

Mimo sekání trávníku si Pražák sám vůbec nic neudělá. Normální člověk si proto u něj může přijít na pěkné peníze. Při jednání ale musí být ve střehu; Pražák chytračí a zkouší různé fígle, jak nezaplatit.

Pražáci jsou celí posedlí zdravím a hygienou. Shánějí se po zdravém jídle, ale jedí prášky po kilech.
Milují ochranné pomůcky. Pořád se myjí a sprejují a uklízejí a luxují.
I na zahradě! Luxují i listí a pečlivě vypichují pampelišky z trávníku.

Když je Pražákovi padesát, tak Pražandě uteče. Najde si mladší, ale zase úplně stejnou Pražandu.

Opuštěné paničky, Pražandy, loví všude, i na vsi. Spadeno mají hlavně na staré mládence s pěkným gruntem. Když si nějakého vyhlídnou, nemá proti jejich čarování šanci. Nacpou se mu do baráku, dotáhnou ho na úřad a on pak na ně musí dřít až do smrti.

Své mrtvé nechávají Pražáci spálit a pak si je vystavují doma v obýváku. Pokud se jedná o tchýni, tak v garáži. Zato pietně pohřbívají své psy a kočky.

Pokud pominu svou nynější práci s volnou pracovní dobou a vpodstatě neomezeným home-officem, což už je vpodstatě to co mi vyhovuje, ještě o stupeň dál je freelancing, kam bych se chtěl do budoucna směrovat. Freelancer je člověk, který se nechává najímat na projekty, bez toho aby měl stálého zaměstnavatele. Spíše má okruh lidí a firem, se kterými má dobré zkušenosti, a kteří využívají jeho služeb, pokud je potřebují.

Nevýhoda je jen jedna – nikdo Vám nezaručí pravidelný příjem. Zbytek jsou už jen samá pozitiva – pracujete kdy chcete, odkud chcete, projekty které se Vám nelíbí zkrátka neděláte (pokud člověk zrovna není ve finanční tísni), nabíráte spoustu nových zkušeností, můžete poměrně dobře pracovat pro zahraniční klienty a člověk je svým vlastním pánem.

Fajn taky je, že tenhle způsob práce se dá dělat nejen v IT, kde to člověka přímo vybízí k práci na dálku, ale i ve spoustě jiných oborů, překladatelstvím počínaje a řemesly konče.

Pokud pomineme základní předpoklady jako živnostenský list,  pracovitost a chuť dělat věci jinak, za největší potíž jsem vždycky považoval schánění zakázek. Naštěstí doba už je jinde, na internetu se dá najít všechno a protože freelancing je in, existují i specializované freelance portály. Nedávno jsem se díval třeba na český www.NaVolneNoze.cz, ten mě ale nijak nedostal, je to jen katalog freelancerů, kde zaměstnavatel případně může hledat. Nedává vám tady žádnou šanci, jak zaměstnavatele kontaktovat.. je vidět, že v Čechách je ještě hodně co zlepšovat.

Naštěstí pokud umíte anglicky a děláte práci, kterou lze dělat v globálním měřítku  (typicky práce právě v IT), případně vám nevadí cestovat, existují tu zahraniční portály, které jsou ale úplně jiná káva.  Stejně jako pokud hledáte ubytování po světě zdarma, je asi dobré si najít jeden, a zde si budovat své dobré jméno. Já jsem vsadil na oDesk.com.

oDesk.com

oDesk.com je profesionální portál pro freelancery z celého světa. Registrace je zdarma, pouze nějakou dobu trvá, neboť pokud to tu myslíte vážně, je potřeba zaškrtat, v jakých oborech pracujete, připravit si cover-letter, vyplnit pořádně CV, reference, znalosti a spoustu dalších záložek, abyste vypadali co nejlíp.

Dále je na oDesku k dispozici několik stovek on-line testů ze všech možných oblastí, jejichž výsledky se pak zobrazují u profilu, takže je taky fajn si jich pár udělat, abyste potvrdili, že umíte co umíte. Je taky potřeba si nastavit svojí očekávanou hodinovou mzdu, zpočátku spíš nižší, přesto asi není potřeba trumfovat indy, kteří pracují za $3 na hodinu Já si dal zpočátku $15 a zdá se mi to ok.

Když máte profil, můžete se vrhnout na hledání zakázek. oDesk posílá každý den email, kde jsou nově založené pozice ve vašich oborech, a třeba mě jich kolem webdesignu chodí každý den plus mínus sto, z toho vyselektuju třeba 5-10 o co bych měl zájem. Pak už se stačí kliknutím přihlásit do řízení o danou pozici, postoupit do užšího výběru, získat zakázku a začít pracovat.

Jednotlivé projekty mohou být buď placené fixně za danou věc, a nebo za hodinu. Hodinové mzdy lehce převažují, je potřeba si na takový projekt nainstalovat speciální software, který počítá hodiny, 6x za hodinu ofotí obrazovku (aby měl zadavatel kontrolu co opravdu děláte) a umí dalších spoustu věcí, z nichž opravdu ale potřebujete jen měřič hodin a poznámky na čem právě děláte.

Výplata chodí každý týden ve středu, peníze se Vám počítají na oDesk účet, odkud je pak můžete snadno převést na paypal nebo někam jinam.

Zatím jsem zde asi dva měsíce a musím jen chválit. Vše funguje, nápověda a vůbec zasvěcení nového uživatele do všech funkcí je perfektně udělané, člověk se rychle rozkouká a pokud má co nabídnout, netrvá dlouho a první zakázky se začnou valit. Jak hledáte zakázky vy ? Máte nějaké jiné zkušenosti ? Podělte se v komentářích.

Click here to view the embedded video.

[1] This is how it starts up a slap and a cry
The slaps keep coming for the rest of your life
And you don’t know who to question and you don’t know how to fight
You just hope that by the end it turns out alright

There’s only one flavour, only one way to go
No opposition, only one view to hold

[2] I weathered out those anxious years of boom and slump
In a tree and a tunnel and a tent and a truck by a garbage dump
My life was like a motorway my wheels were square
Sometimes I wonder How I got anywhere

Every crank, poet, genius, pressured off the devious
Tied to the coat-tails, speeding down the monorail …

Only one flavour!

[3] I woke up and I was driving, there was blood on my hands
I felt like a stranger in an over-familiar land
Well, we all fall to the centre but my eyes are full of stars
Sometimes I wonder how I ever got this far

Sám jsem se asi před měsícem zaregistroval na www.couchsurfing.org a musím říct, že zatím mám z celého projektu bezvadný pocit. Samotná základní myšlenka mi přijde skvělá, pokud někam přijedu a ubytuju se v hotelu, nikdy nepoznám život v zemi tak, jako když mi ubytování nabídne někdo místní, poklábosíme o životě, vezmě mě někam na jídlo či drink atd. Zkrátka poznávání nových míst dostává úplně jiný rozměr.

Profily uživatelů jsou poměrně detailní, takže se o člověku dozvíte dost věcí ještě než se s ním setkáte. Navíc zde funguje klasický systém přátel-komentářů-referencí, takže pokud u člověka vidíte 10 pochvalných komentářů z celého světa, víte, že noclehem s ním pravděpodobně nešlápnete vedle.V profilu si každý uživatel vyplňuje i údaje, zda může (chce) někoho ubytovat, či zda by pouze zašel na kafe a nebo je momentálně nedostupný. Díky tomu  by se nemělo stát, že budete k ubytování přemlouvat někoho, kdo Vás ubytovat nechce.

Z celého projektu navíc vyzařuje přátelská, nekomerční atmosféra, takže na vás neblikají stovky banerů, ani vás neustále někdo netlačí do toho, pozvat do projektu všechny své přátele. Naopak menší komunita „těch správných lidí“ je zde klíčová. Ačkoliv pokud mluvíme o malé komunitě, ona opravdu zase tak malá není. Prakticky v každém městečku nad pět tisíc obyvatel můžete někoho najít, samozřejmě některé země jsou napřed, jiné pozadu. Členství na couchsurfingu je zdarma, pouze pokud chcete, můžete projekt podpořit zaplacením cca 500,- z kreditky, za to dostanete pohled s kódem a stanete se „ověřeným členem“. Tahle platba je ale spíš dar než že byste si za ní něco kupovali, funkce mají všichni členové stejné, takže pokud nechcete zaplatit, o nic nepřicházíte.

Osobní zkušenosti jsou jen a jen pozitivní. Dvě noci jsme strávili u člověka v Rakousku a paráda, týpek přátelskej, pěknej byt, měkká postel, sprcha, kuchyň .. co si víc přát po třech dnech ve stanu Sám jsem už taky ubytoval jednoho cestovatele z UK a teď ve středu čekám dvojici ze Slovinska.

Je jasný, že tohle nemůže vyhovovat všem, pokud je ale člověk trochu volnomyšlenkář a vyzkouší to, těžko už bude chtít někdy někde za ubytování platit. Jsem moc rád, že někdo dotáhl takovouhle věc do úspěšnýho konce.

A závěrem pokud byste někdy potřebovali přespat v Hradci Králové-  www.couchsurfing.org/people/ziki1