Co se surfování týče, progres nějakej byl, desku už sem měl naštěstí svou takže pár ojro se ušetřilo, jezdili jsme na všech klasickejch spotech v okolí plus párkrát Hendaye když byly moc velký vlny. Párkrát jsme zažili slušnej hell, párkrát to chodilo naprosto ultimátně, den nebo dva to bylo jak zrcadlo bez jediný vlnky a jinak tak normálně jako vždycky. Halt neni každej den posvícení a na druhou stranu každá hodina ve vodě člověku něco dá.

Nových zážitků bylo taky požehnaně, navštívil jsem třeba Francouzskou autoopravnu kvůli zasklení rozbitýho okna, poznali jsme Veselou krávu aneb Hossegor sandwitches nejlepší burgry ( pozor na vegetariánskej Black Hill), s partičkou jsme si byli skočit v Hossegoru z mostu a v Soustonu navštívili pouliční slavnost. Co by to bylo za léto bez zmrzliny – Monča mi ukázala peckovou zmrzlinárnu v Hosáči, byla na jedničku ale teda včera jsem v Hradci našel ještě lepší, mňáám !

Kalbiček a různých grilovaček taky pár proběhlo, stodola to naštěstí všechno přežila takže za rok můžeme pokračovat ve stejnym duchu. Sunrise singing v kukuřičným poli či ranní surfing v půlpátý bezespánku ze stodoly rovnou na kasárna už tu taky většina lidí asi zažila takže nic novýho pod sluncem. Po letech jsem si v Saubionskym parku zas stoupl na skejt a bylo to marný jako kdysi, zato jsem následoval příklad Ondry a objevil kouzlo longboardingu – nechápu jak jsem tenhle dopravní prostředek do města mohl tak dlouho ignorovat – a rovnou jsem tam koupil od Sector 9 tu nejdelší rybu co v celym krámě měli.

Co dál – mihnul se tu cvičenej pes Roxík se super Ostravskou partičkou, holky z Nikita campu si odvezli sexy kočkózní fotky, vyfotili sme se s nohou Kellyho Slatera, zahráli pár ping-pongů, poznali moraváka Márva kterej mluví jak z estrády, popili a přespali sme u ohně na pláži a vůbec si užili príma čásek.

Tak zas za rok a jestli to čte někdo kdo hraje hru tak ať si dá deset. Díkyčaaaaau.

Čtvrtek 21.7.

Ráno balim krámy ve Val Senales, loučím se s partou a hodnou paní domácí a zadávám do GPS francouzskej Montpellier, kde mam potkat Marťu s Verčou. GPS ukazuje 980km – ou fuck. Tak deme na to. Docela to utíká, prvních pár set km Itálií s krásnou scenérií mezi horama, pak krásný výhledy podél středozemního moře, napříč Provence, přezpíval sem si celejch 140 songů z CDčka, na tacháku naskakuje 1100 a já potkávám holky na Valras Plage kousek za Montpellierem.  Dostávám welcome-bier, ještě chvíli kecáme a jdem spát na pláži vedle kamennýho mola.

Pátek 22.7.

Ranní ptáče dál doskáče tak kolem pátý skáču na molo fotit východ slunce a pak dopoledne s holkama zewlujem na pláži. Pivka vychlazený v ledovym moři nám odnesla voda ale místní jsou hodný a organizujou záchrannou akci  Pak ještě pokouknem v rychlosti po městečku, je dost přelidněný, pak sčeknem sprchovací záchody a nějaký obchůdky a vyrážíme přejet do Španělska. První destinací je San Pere Pescador a kousek u něj kemp Amfora kde Marťa jedno léto makala.

Parkujem u pláže, kupujem jídlo, ještě se stavujem v garážích kde bydlí místní plavčíci a na noc razíme na disko plný holanďanů, kde je až do pěti ráno o zábavu postaraný. Spousta panáků, tanečky a fotky se stínama na zdi zakončujou vcelku fajn den.

Sobota 23.7.

Ráno se probíráme z komatu, kecáme s českou dvojicí co tu v létě maká, chvíli se válíme na pláži a vyjíždíme do Figueres, kde se narodil Salvator Dalí a má tu super muzeum, který rozhodně stojí za návštěvu. Fůra hustejch obrazů a plastik dává hromadu zábavy na několik hodin. Pak ještě procházka městečkem, internet kafíčko, kebábek a navečer jedem dál.

Stavujeme se v pěknym kempu San Josef u Castell d’Aro ale nenechaj nás tu hrát ping-pong tak přejíždíme do Santa Christiny kde je nějaká fiesta u příležitosti jakýchsi závodů. Spousta stánků, lunapark, večer nějaká kapelka místních teenagerů a velká pohoda. Pan metlička metlil, pivko chutnalo a zábavy bylo dost. Jen už trochu chyběly síly takže kolem půlnoci to balíme a jedem spát na pláž Fosca kousek odsud.

Neděle 24.7.

Ráno zvědavou Verču vytrestal vosí roj, balíme krámy a jedem do Barcelóny. Pěkný město, našli sme zdarma parkáč a razíme na exkurzi. Prošli sme Pg. de Gracia, skoukli výstavu fotek místního fotografa Catalá-Rocy, pak náměstí Placa de Catalunya, další ulice a další legrácky. Pokoukali jsme na místní skateboarders, oživlý sochy a všelijaký zajímavý domy.

Nakonec jsme se rozhodli hledat hostel, ale vše bylo drahý nebo nějaký divný. Takže na večer odjíždíme do Casteldefells, příjemný městečko u moře kousek od Barcelóny. Večer se tu stavujem v kavárně na nějaký dobroty, pokoukám na místní jak slaví výhru ve fotbale a jdem se utábořit ke hradu nad městem.

Pondělí 25.7.

Pondělí ráno a probuzení v podhradí. Jdem se zcivilizovat do Casteldefells na pláž a frčíme zpátky do Barcelóny. Na programu je monstrózní bazilika Sagrada Familia, opravdu mega stavba která rozhodně stojí za návštěvu. Dál jdem přes parčík Parc de la Citadella do Collumbova přístavu Puerto De Colombo. Koukáme na lanovku, která vede přes dva sloupy po rovině až na kopec nad přístavem, pak ještě vyvýšenej vyprahlej Park Güell s výhledem na město, spoustou prodejců šmuků prchajících před policajtama a mozaikou vykládaným ještěrem kde se asi musí vyfotit každej.

Když se nám podařilo dobloudit ke garážím s autem, vyrážíme do Salou, resp. jeho části CapSalou, kde má Marťa kámoše Gerarda, Janču a Kristýnu z loňska kdy tu makala. Domeček nacházíme, dáváme vínko na terase a unavený jdem spát. Postel, sprcha a zázemí bytu jsou hodně příjmná změna.

Úterý 26.7.

Úterý mělo být ve znamení zewlingu na pláži, bohužel Verču potkala smutná věc že jí zmizela kabelka s dokladama, foťákem a vším důležitým, takže blokujem kartu, objíždíme místa, vyrábíme náhradní klíče a řešíme to i ono. Na chvíli jsme se stavili na maličký přelidněný plážičce v CapSalou a na večer pak jedem do La Piedy na pláž popíjet maté a relaxovat, pak ještě policejní stanice kde se fízlové dokonce svolávaj telefonem aby mohli okouknout blonďatý holky. Na úplnej večer je v plánu pivko v Zeppelin rokáči v salou, holky tam zůstávají přes noc, já frčim na byteček a hurá do peřin.

Středa 27.7.

Ráno se jdu ještě projít na kopeček nad barákem, nabírám holky v Salou a jedem na výlet do městečka Reus. Je to jedna velká shopping zóna plná krámečků a butiků, kdo rád utrácí za módu tady musí být v ráji. Mají tu jeden velkej kostel, koupil sem si tu sluneční brejle, dali jsme něco k jídlu a vrátili se na večer do Salou. Tady šly holky na nějakou párty s místníma, já sem si Matěje zaparkoval na hlídanej parkáč a prošel si super pěší zónu. Ta taky rozhodně stojí za vidění večer, spousta osvětlenejch fontán, barů, hospůdek a lákadel pro turisty. Podival jsem se jak černoši hrajou fotbal a pak to zalomil na pláži, dlouho jsem tam ale nevydržel a malý agresivní mouchy mě zahnaly do auta.

Čtvrtek 28.7.

Čtvrtek jsme ještě pozewlili na pláži v Salou a odpolko vyrazili asi 60 kilometrů do Siurany, což je hezká přehrada a nad ní v horách skalní město. Jsou tam starý kamenný domy, zbytky hradu, dokonce nějaký restaurace a kavárny, kostel, žije tam pár místních.. Určitě to stojí za prohlídku, výhledy odtam jsou parádní. Taky se tu traduje pověst o holce, co tu skočila ze skály na koni. Na večer jsme sjeli z městečka dolů k přehradě a zakempili tam na parkáči u přehradní hráze.

Pátek 29.7.

Ráno jsme chtěli ještě zůstat v Siuraně ale divný zamračený počasí a mrholení nás zahnalo na cestu, navíc Martě není nějak dobře.  Takže sedíme většinu dne v autě a jedem na severo-západ. Stavujem se na chvíli projít Pamplonu – město vyhlášený během před býky – a docela pěkný. Maj tu dobrej kebab jako všude, opět pěkný starý město a spoustu krámků plných šmuků. Marťa si kupuje futrál na telefon a dostáváme €30 pokutu za překročení doby parkování. Naštěstí se Marťa ptá jestli to máme platit a městská policajtka před náma bloček roztrhala a prej že když jsme zahraniční tak ať to neřešíme. Aspoň k něčemu je dobrá ta španělská laxnost. Pak pokračujeme dál směrem na Bilbao a kempujem kdesi u louky asi 40 km před ním.

Sobota 30.7.

V sobotu ráno je Martě už hodně nedobře takže první v Bilbau míříme do nemocnice. Marťa dostala diagnózu angína, kapačku a nějaký prášky, celej to proběhlo vpohodě, až jsem se divil. Pak konečně jedem do centra a nacházíme fajn hostel kolem 20ti euro se snídaní tak to berem. Pozdě odpoledne konečně vyrážíme na prohlídku města. Bohužel jsme brutálně zabloudili, protože v mapě jsou dvě náměstí s úplně stejným názvem takže jsme šli úplně z jiného místa než jsme mysleli. V noci to tak byla trochu orientační hra.

Zabloudili jsme někam na okraj do jakýhosi ghetta kde by se člověk bál jít po tmě sám, taky sme viděli krásný noční Gugenheim muzeum, koupili si něco na zub a celkově pozewlili. Nakonec jsme si ještě prošli uličku kousek od hostelu, kde to teda bylo velký peklo, samý hard-rock-metal-punkový kluby, spousta ožralejch lidí, s foťákem přes rameno sem si tam vůbec nepřipadal dobře.

Neděle 31.7.

Neděle už je známá same-old story. Ráno jsme zjistili že nám vykradli auto, takže busem na odtahový parkoviště kam ho policajti převezli, sepsat papíry na stanici, rozloučit se s holkama a hurá do Francie. Během tohohle celýho pobytu se ještě někam provařilo číslo kreditky, takže mi z účtu zmizely prachy, závěr akce teda nic moc, ale jinak pecka.

Co dodat – jestli jedete do Špáňa, plaťte v keši, parkujte na hlídanejch a better safe than sorry. Jinak u moře líp, střed je vyprahlá pustina a osobně mam Francii radši, ale holky bomba společnost a hromada skvělejch zážitků, to je jasný

Val Senales rozhodně není tak daleko jak se zdá. GPS sice ukáže něco kolem 900 kilometrů, ale z toho tak 800 je po dálnicích, takže Praha, Plzeň, dolů Německem, pak krátkej přejezd Rakouska kolem Insbrucku, Bolzano, Merano a jste tam. Díky tomu že Německo má dálnice zadarmo vyjde cesta i na poplatcích celkem vklidu, a s trochu lepším autem se dá dát za nějakých 9-10 hodin. My jsme si jí teda rozdělili na dva dny a zakempili to u Innsbrucku, ale pokud člověk spěchá, za den se sem vklidu dostane.

LOKALITA

Po odbočení doprava z hlavní silnice z Merána už člověk jede nahoru do 15 kilometrů dlouhý slepý ulice, na jejímž konci je vesnice o pár barácích jménem Kurzas a odsud odjíždí lanovka nahoru na ledovec. Celý to tu je hodně vesnický, žádnej turistickej ruch, atrakce, suvenýry.. prostě lidi co si tu žijou svůj vesnicekj život a k tomu občas něco pronajmou. Podél týhle silnice jsou pak další vesničky ve kterých se dá bydlet a všeobecně platí že čím blíž k lanovce, tím dráž. My bydleli ve vesnici Frau Madonna, cca 10 km od lanovky a za ubytko ve stylovym dřevěnym domku ve 3 dvoulůžkových pokojích s oddělenou kuchyňkou a velkou zahradou kde bordel nikoho nerušil jsme platili €10 / člověk / noc – pohoda.

Farmářská rodina u které jsme bydleli byla vpohodě, vyšli vstříc s čímkoliv jsme potřebovali, holky jim za to došly pomoct s hrabáním trávy, kupovali jsme od nich čerstvý vejce a na zahradě jsme si za odměnu mohli pohrát se psem, slepicema a Eliška si dokonce domlouvala, že si podojí krávu Pravda měli tam i podivnýho týpka s rohama na hlavě, kterej na nás pořád něco řval – řekl bych že se jím inspiroval režisér Tajemství Hradu V Karpatech když psal postavu Tóny Hluchoněmce – ale tak zajímavý spestření. Stejně jako podivná holka co tam spala celý léto ve stanu v rohu pastviny. Rodinka dokonce mluvila anglicky takže komunikace byla bez problémů.

SNOWPARK

Co každýho zajímá nejvíc je samozřejmě park – a park byl ultimátní. Na ledovec vede jediná lanovka stejně jak na Dachu, takže se člověk nemusí složitě nikam kodrcat a přestupovat, stačí nastoupit, zhoupnout se na sloupu a jste v zimě. Nahoře na ledovci pak frčí dvě lanovky které na sebe navazují, a po druhé straně je ukrutně dlouhá a pomalá poma, kterou snad ani nemá cenu zmiňovat, možná na dvě jízdy pokud nasněží čerstvej sníh. Byli jsme tu necelej měsíc, od 25. června do 20. července a sníh byl poměrně vpohodě, ke konci dokonce pár dnů sněžilo a teploty i kolem mínus šesti stupňů. Jinak ještě bacha na helmu, mají tu nějaký cedule že do parku s helmou a když je tu hezky, jezdí tu dokonce policajt na lyžích a buzeruje že bez helmy žádnej snowpark. Já to teda ignoroval a jezdil v čepici, cedule vypadá že se týká jen dětí, ale těžko říct jak to je doopravdy.

Hlavní park je teda vedle horní lanovky, a během našeho pobytu čítal nějakých pět lajn, každou cca 3-7 věcí a samo se mezi lajnami dalo různě přejíždět. Všemu dominovalo cca 12 skoků všech velikostí, který hlavně tím že jsou v prudšim kopci mají super dlouhý dopady a člověk má rychlost na další trik i když první neodjede. Pak jsou tu různý bedny, bednová lámačka, zubatá roura, funbox, skok s gapem, dole piknikáč a další hračky. Celkovej dojem alespoň pro mě je super zábavnej park, kde si každej něco najde. Asi to jen neni tak atraktivní pro ortodoxní jibbery, streetrailů je tu pomálu a myslim že třeba streetová lajna loni na Dachu v tomhle dávala víc. To ale neni muj případ, takže já byl úplně spokojenej, skoky super a ostatní překážky taky zábavný. Samozřejmě se setup parku průběžně mění.

Po průjezdu velkym parkem se dá buď dojet k horní lanovce a nebo pokračovat na spodní lanovku. Během týhle cesty byl ještě rozesázenej druhej malej shredpark s 8 jednoduchýma jibama v lajně – zvon, bedna, roura, speedbedna, speedroura, vlnitá trubka.. pecka. Když jsme to jezdili v kuse i s velkým parkem, myslel jsem pokaždý dole že mi upadnou nohy ale napumpovanej adrenalin to bohatě kompenzoval. Bohužel spodní lanovku někdy začátkem července zavřeli, takže už zbyl jen velkej park. Ale to taky nebylo málo.

Co se ceny týče, letní sezónka která platí až do konce října stála €380 , což oproti €340 kolik stál letos Dach není velkej rozdíl a kvalita parku je jako nebe a dudy. Z Dachu jsem po pěti tejdnech odjížděl a měl pocit, že by klidně stačilo míň, už jsem z toho parku byl znuděnej. Tady po měsíci pořád nakoplej a klidně bych vydržel další 3 týdny. Je zas fakt, že jsem tady víc makal, jezdil jsem možná tak 3 dny z pěti a vůbec šetřil víc síly.. ale v celkovym součtu to byla paráda.

NÁŠ POBYT

Program na ledovcích je všude podobnej – vstát, snídaně, cesta nahoru, ježdění, zewling, domů, zewling. Pravda je že jsem to tu měl víc pracovní, ale jinak se to neslo v podobnym duchu. Udělali jsme si pár procházek po okolí, navštívili vodopád kousek za barákem s obřím stromem cestou, taky jsme se zašli podívat k jezeru kolem kterýho jsme jezdili nahoru a jeden večír tam pogrilovali. Bratři Klímáci se stavili na návštěvu s elektrickýma longboardama, jeden večer jsme vyrazili pokoukat na ohně, který se tu na horách pálí první červencovou neděli jako vzpomínka na dřívější časy kdy se tu tím způsobem komunikovalo.

Val Senales je taky proslulý tím, že se tu našla nejstarší ledová mumie – pračlověk Ötzi starej nějakých 5200 let. Takže přímo na ledovci má svoje minimuzeíčko a taky je v tomhle duchu postavenej Archeoparc ve Frau Madonně – tam jsem se byl taky mrknout a není to úplně špatný, vnitřní expozice obsahuje něco o místních kytkách a zvířatech, něco z historie a samozřejmě všechno možný o Ötzim, včetně toho co byl asi zač, jak vypadal a jak zahynul. Venku za barákem jsou pak různý starý chýše, terče na lukostřelbu, jezírko atd. Samotnýho Ötziho tu ale nemaj, ten odpočívá v muzeu v Bolzanu.

No jinak jsme taky oslavili tradiční Elišky narozky, tentokrát v alobalových kostýmech, podívali se na místní SummerFest s tyrolskýma kapelkama, zahráli nějakej ping-pong, občas něco popili. No uteklo to jak voda. Jestli chcete v létě na ledovec, Senales je podle mě jasná volba, lepší místo asi opravdu těžko hledat.

Sobota 28.5.

První den, všichni natěšený. Vyrážíme z HK a pálíme to přes Náchod do Polska. Cestou se fotíme u cedule s přátelským varováním „Nedejte se ošukat“ (čert ví co to mělo znamenat), jinak polský silnice pohoda a až na pár semaforů na dálnicích lepší než v Čechách. Za soumraku dorážíme k hranicím s Ukrajinou. Všechno proběhlo překvapivě hladce, až na zařazení se do blbý fronty (Tax Free neznamená fronta pro lidi, co nemají nic k danění, ale naopak pro ty co chtějí něco proclít). Docela zajímavý, po všech těch historkách na fórech jak kdo musel uplácet a jak si jiný lidi na 4 hodiny někam pozvali k výslechu to máme za hoďku z krku a jedem se ubytovat. Snakerova GPS nás vede do pěknýho hotýlku u pumpy pár kiláků za hranicema. K večeři volíme šašlik, pivo a vodku za 5 ukrajinskejch penízků.. panáky pijem jen malý -> půldecáky. Jinej kraj jinej mrav, oujéé.

Neděle 29.5.

Ráno s dobrou náladou a mírnou kocovinkou zjišťujem, že aktuální kurz neni 3 koruny za penízek, ale jen dvě, takže se vše rázem mění ještě k lepšímu – včerejší dobrá velká vodka nestála 15,- ale 10,-, benzín není za 30,- ale za 20,- , paráda. Takže do auta a jedem cca 80km do Lvova- cestou ještě stavíme v městečku na dobrý palačinky k snídani a trochu pofotit zašlou krásu ukrajinských předměstí.

Lvov pěkný město, trošku jsme to prošli, koukli na svatbu, s Mistym vylezli na věž u místní radnice, koupili nějaký chálo a už byl čas vyrazit do Kyjeva.

Tam jsme dojeli někdy k večeru a nakonec našli utajenej hostel. Divný že tu tyhle místa vůbec nemaj cedule,  jen GPS nás dovedla k baráku, tam miniaturním fixem naškrábaná na zdi šipka s jménem a po cca dalších 5ti šipkách jsme došli kamsi do dvora, kde za tajemnýma dveřma hostel opravdu byl. Takže jsme se ubytovali, dali sprchu a vyrazili do města. „Kyjev to je vám krásný město, všechno nový“, jak by řekl Jarda Dušek Objevili jsme ten večer kouzlo místních ovocných pivo-limonád, který se nezdají ale s voltáží cca 7 a půl umí zvednou náladu.

Taky byl ten večer zrovna den výročí založení Kyjeva, takže jsme na toulkách zabloudili do vyvíšenýho parku, odkud byl super výhled na megaohňostroj nad městem. V okolí fůra lidí, stáhnky s drinkama, paráda.  Prošli jsme si taky hlavní třídu, prej to tam vypadá jako Anglická Oxford street, širokej bulvár, hospůdky, bárky, fůra lidí.. docela to tam žije. Druhej den nás ale čekal hlavní bod programu takže nakonec jsme to celkem brzo zapíchli a šli se vyspat.

Pondělí 30.5.

Den návštěvy Černobylu. Černobyl (česky Pelyněk) leží cca 100km severně od Kyjeva a ke vstupu je potřeba spešl povolení a průvodce, sám tam člověk nejspíš ani nemůže takže to Misty předem zařídil u firmy, která tyhle expedice pořádá. Za $150 nás tam dovezli, všechno nám ukázali, dali nám najíst a ještě nás odvezli zpět, no neberte to. Takže ráno jsme naskočili do minibusu a vyrazili na místo M. Cestou nám ještě pustili dokument Bitva o Černobyl, kterej byl supr udělanej a myslim, že všechny dostal do obrazu o co půjde.

K havárii došlo v dubnu ’86, důvodů bylo víc, od špatně proškolený obsluhy, přes ignoraci některejch bezpečnostních pokynů až po nekompetentní velení. Při bezpečnostním testu se tak reaktor vymknul kontrole a došlo k výbuchu kterej odmrštil 1200 tun (!) vážící víko reaktoru a vychrlil do ovzduší radioaktnivní mrak, kterej nejvíc zamořil Bělorusko a vítr ho hnal dál do Skandinávie. Kdo chce vědět víc ať se mrkne na ten dokument linkovenej výše, je to fakt maso co a jak se tu po havárii dělo. Když stroje při uklízení následků začly kolabovat z šílený radiace, nasadili se bio-roboti = chlapi, který lopatama schazovali radioaktivní grafit ze střechy navlečený do 30ti kil olova. Koncentrace záření tam přitom byla tak vysoká, že se tam mohli zdržet jen nějakých 40 vteřin – vyběhli nahoru, dvakrát hodili lopatou a běželi dolu kde se poblili a byly hotový, prostě mazec. Ale jak říkal jeden přeživší v tom dokumentu: „Někdo to musel udělat. Jinak to nešlo.“ Co k tomu dodat, opravdoví hrdinové.

Celej Černobyl je rozdělenej do tří zón, okrajová cca 30km kolem elektrárny, pak vnitřní cca 10km a pak samotná Pripjať – vystěhovaný město, původně nově vybudovaný na vysokym levlu pro rodiny pracovníků elektrárny. Celou exkurzi jsme vlastně absolvovali v dodávce s tím, že nám vždycky zastavili na nějakym zajímavym místě, chvíli dali rozchod a zas se jelo. Trochu smůla, čekal sem víc volnosti, ale je fakt že i takhle jsme to stíhali tak akorát. I tak jsme se občas s Mistym někam zatoulali hnaný zvědavostí

Nejprve jsme teda stavěli u památníku určenýho hasičům a lidem, co likvidovali havárii. Celkově do toho bylo zapojených neuvěřitelných půl miliónu lidí, takže Rusko opět vyhrálo stejným způsobem jako ve druhý světový válce – stylem „nas mnogo“. Tou dobou jsme se dozvěděli, že focení kolem elektrárny je dost omezený, takže defakto nám pak zastavili už jen na jednom místě, odkud byl výhled jak na původní 4 bloky elektrárny, tak na rozestavěný bloky 5 a 6. Jejich výstavba se po havárii nadobro zastavila, a v provozu už pokračovaly jen hotový bloky 1-3. Docela úlet že třetí blok stále běžel, ačkoliv o pár metrů betonu vedle pořád žhnulo nevyhořelý palivo. Holt Rusko.

Další zastávkou byl ještě památník přímo před elektrárnou a pak už cesta do města duchů Pripjati. Cestou jsme ještě z dálky viděli tzv. červenej les, kde všechny stromy zrudly po radioaktivním dešti během havárie. Pořád tam ještě trčí pár černejch pahýlů.

Samotná Prijpať by taky vydala na delší povídání, víc řeknou fotky. Město bylo vystěhovaný 3 dny po katastrofě, původně jen na pár dní ale už se tam nikdo nevrátil. Viděli jsme největší klasický turistický atrakce (lunapark, bazén, školu),  taky se podívali na střechu jednoho z baráků. Všechno rozmlácený, vybydlený.. zeleň prorůstá betonem a město se vrací přírodě. Měl jsem z toho silně post-apokalyptickej pocit.

A to bylo to hlavní. Pak už jen oběd, nakrmení vyžranejch sumců v jednom z chladících kanálů, kostel, odkladiště použitý techniky a zpátky do Kieva. Co dodat, silnej zážitek, někdo se vrací, mě to asi stačilo jednou. Každopádně když dozimetry začnou chrčet, člověk z toho má divný mrazení v zádech.

Večer ještě kalbička v Kievě s holčinou co sme jí vytáhli přes Couchsurfing, zewling v parku s bubínkářema, poslední pivko s Mistym v zavřený zahradní restauraci s maskovanym mužem a spát.

Úterý  31.5.

Dopoledne jsme si ještě prošli Kyjev. Viděli jsme Kievskou Sofii – největší chrám pravoslavnýho náboženství (jméno od Hagi Sofie v původní Konstantinopoli), sochu kozáckýho vůdce Bohdana Chmelnickýho kterej tu sjednotil roztroušený kmeny a dál Ukrajině základ, nechali jsme se ostříknout v parku, koukli na zamilovaný zámečky na mostě a byl pomalu čas vyrazit na Jih směrem na Krym. Kolem kovový sochy partizána v hoodně nadživotní velikosti asi jako třípatrovej barák jsme dojeli až do města Mykolaiv už skoro u pobřeží. Tam jsme se trochu prošli ale řekli jsme se že na nocleh by to chtělo něco útulnějšího.

Náš cíl bylo město Stanislav,  o kterým jsme věděli jedinou věc a to že existuje. Bylo na nejmenší silnici v mapě a zdálo se nám, že by to mohlo působit útulně. Opak byl bohužel pravdou, silnice neznačená, která se pak změnila ve vymlácenou hliněnou cestu plnou děr, zabloudili jsme k jakýsi základně, mazec. Když jsme konečně dojeli do Stanislavu, zjistili jsme že tady ubytování opravdu nenajdem. Anglicky nikdo nemluvil stejně jako všude na Ukrajině, a byla to mini vesnice o pár barácích. Projeli jsme to teda dál a nakonec našli haluzí motel úplně někde v poli. Měli ale dobrej šašlik, pivo i vodku takže sme to tam zapíchli a pohoda.

Středa 1.6.

Od rána zas v káře a jedem na Ruskou Riviéru alias jižní poloostrov Krym, vybíhající z Ukrajiny do Černýho moře. Cestou ještě pár zastávek v městečkách, viděli sme zas pár Leninů, a dali vydatnej Ukrajinskej chálec. Pak ještě Chánova pevnost s proslavenou Bachčisarajskou fontánou (spíš Nachči- ) a přes Simferopol do Sevastopolu do jednosměrky, kde má být náš hostel. Ten vypadal na první pohled jako naprostá ruina, bábuška nás ale odvedla za majitelem a čekalo nás milý překvapení v podobě pěknýho vybavení a pár fajn lidí z různejch koutů světa.

Opět do sprchy a hit the city. Přidala se k nám i partička z hostelu, Sevastopol je město námořníků takže kořalek se nikdo nebál a když už sem vůbec nevěděl kde sem tak sme vyrazili dobít místní disko. Tam zábava ještě vygradovala, takže chudák Misty tam přišel o peněženku a ostatní o dobrou pověst Cestou domů nás naštěstí navedli lidi z hostelu, já byl ztracenej jako dlouho ne, nepamatuju že bych kdy byl v nějakým městě takhle dezorientovanej.

Čtvrtek 2.6.

Hned ráno vpoledne jsme vyrazili na prohlídku města. Je to bývalej vojenskej přístav, v Jeskyních kolem dřív kotvily Ruský atomový ponorky, ale teď už tam nic není, jen jakási patina zašlý slávy. Přesto turisti tu nějaký jsou a město se mi líbilo, ač Misty je jinýho názoru. Viděl jsem tu taky spousty sourozenců mojí káry. Na Ukrajině vůbec mají hromadu nejrůznějších Matizů – zlatý matize, matize se spojlerem, matize s automatickou převodovkou i outdoorový matize. Pak ještě Ruiny starýho antickýho města na okraji Sevastopolu a jedem.

Odpoledne vyrážíme částečně podél pobřeží na Jaltu – největšího letoviska na Krymu. Byl trochu průšvih s ubytkem, všechno je soukromý, když už hotel tak s pikolíkama a drahej jak zlatý prase, takže jsme nakonec skončili v jakýmsi stolet starym sklepě se skládacím stolem, ovšem chlapík se ženou hodnej, Snakerovi dokonce podložili madraci plechovkama aby nebyl smutnej že spí níž než my

Večer procházka po promenádě, prej to tu vypadá jak v Chorvatsku což nemůžu posoudit, ale město žilo, jelo se tu nějaký relíčko, hrála ska-punková kapelka, hodně lidí. Pak dobrej kebab a spát.

Pátek 3.6.

Pátek byl dnem stresu, protože sme zjistili že jsme 2 600 kiláků od domova, musíme se tam dostat za 3 dny a jsme jen dva řidiči. Takže jsme si dali koupel v Černym moři, ještě chvíli se svezli po hezký scenic drive podél pobřeží a po nejdelší trolejbusový lince v Evropě (86 kilometrů) namířili zpět. Cesta byla místy hustá, zastavili sme se aspoň na koupel, 830 kiláků po těch jejich punkovejch cestách dalo celkem zabrat. Zase sme si uplatili policajta, 500 penízků bez stvrzenky lepší než nechat řidičák na Ukrajině. Jak bysme tam přežili bez policejní korupce nechci radši vědět Nakonec prima motýlek, večeře, dvě pivka bez vodky a spánek.

Sobota 4.6.

Sobota aneb další den v káře. Mandy nás vyvezl napříč nekonečnou ukrajinskou rovinou a zarostlýma loukama až na Zakarpatskou ukrajinu, kde už se aspoň zvedaly nějaký ty kopečky. Smůla že v časovym presu sme si to moc neužili. Nakonec jsme se rozhodli přejet až na Slovensko přes Užgorod, kde jsme všechny zbývající peníze nechali za levnej benzín a levnou kořalu.

Večer jsme to zapíchli v Michalovcích hned za hranicema, došli do jednoho bárku kde sme pokecali s hodně anti-cikánskou servírkou a pak náhodou natrefili na místní rokáč s koncertem místní punkový kapely Žumpa. Nebylo to zlý, bohužel v celym sále bylo cca 6 lidí takže spíš taková veřejná zkouška.  Každopádně kdyby byl někdo hodně zvědavej http://bandzone.cz/zumpa

Neděle 5.6.

Přes Slovensko domů. Cesta opět úmorná, jedna zastávka v hospodě na obídek a chvíli protažení kostí na pumpě. Pak už sme byli rádi že je to za náma.

Závěr: Dovolená to byla super, ač to sedění v káře bylo někdy opravdu dost nahovno. Celkem mě to uspává když neřídim, a i večer ani neni extra o čem se bavit když celej den jen sleduje člověk silnici. Příště by to chtělo takovejhle podnik dát aspoň na 14 dní nebo si vybrat menší kus, tohle bylo opravdu maso. Nicméně za 5 dnů dovolený vidět tohle všechno, kdo vám to dá. Jsem moc rád že mě kluci s sebou vzali a i když organizátor Misty měl asi před startem jinou představu, je tam spousta super vzpomínek který vydržej.

Tahle zaslíbená země leží v Savojskejch alpách ve Francii a bydlí se ve 2100 nad mořem. Samotný Tignes jako městečko není moc hezký, všechny ubytka ošklivý betonový paneláky (bylo to prý postavený narychlo jako olympijská vesnice), pouze v centru na hlavní třídě se najde pár stylových domečků. Taky je tam proslavená Vlkova diskotéka, kam člověk schází po tajemných schodech, a když už si všichni myslí že teď se objeví dveře do podniku tak stojíte venku Na free internet se dá dojít do  infocentra na začátku hlavní ulice.

Apartmány jsou dělaný trochu králíkárenským stylem, takže člověk vleze do apartmánu, říká si kolik má místa, a pak jen sklopí ze zdí postele, stůl, rozloží gauč, vybalí tašky a 4 dny kobrtá přes bordel No ale na bytě se stejně moc času netráví, maximálně večer a to se pak zvoní na kravskej zvonec, medvědi vystrkujou zadky, notebook se koupe ve vínu, policie zvyšuje ostražitost a pan ziki nemůže usnout.

Jinak jsme jeli s Brněnskou cestovkou PUXtravel a docela dobrý, dvacet hodin v buse celkem uteklo. Noo co říct o Tignes dál .. maj tu bazén se skluzavkama kam je vstup grátis když máte skipass na celou Espace Killy (podle lyžníka Jeana Clauda – místního patrona), letos se tu taky jely X-games takže jeden mega park s rampou kousíček od baráku, tam sme ale bohužel nebyli, zdálo se to celý nějaký zavřený.

Co se freeridu týče, je to ultimátní ale musí člověk chytit pow, my měli to štěstí jeden den a úlet, zbytek času vše spíš umrzlý a rozježděný, takže max sjezdovky nebo park. Černý sjezdovky Frantíci většinou nerolbujou, takže tam jsme se taky občas natrápili.. kilák sesouvání mezi ledovýma boulema fuj, hlavně fuj pro chudáka Skaldu s vyvrknutym kotníkem.

Parky jsou fajn, v Tignes je parčík easy s malýma překážkama (možná až moc pro Vlka kterej hned z prvního railu dopad až metr za konec platformy přímo na kostrč), ale zas poměrně dlouhej takže se člověk vyblbne. Hodně maličkých skůčků, pro začátečníky myslim fajn.

Ve Val d’Isere je větší, nechybí kicker kolem 18ti metrů, zajímavá Oakley transfer bedna, wallride.. jinak je tu dost překážek i pro začátečníky, príma lajna skoků cca 8-12m a zábavný jiby. Pouze park zabíra trojúhelníkovej prostor, čehož výsledkem je rozjezd na první větší kicker do 90° zatáčky, to se často nevidí. Stejně tak horní skok, kde kousek před začátkem skoku je přímo v prostředku nájezdu píchnutá Warning cedule aby si lidi dali pozor.. opravdu safe záležitost.

Poslední den jsme si do parčíku dotáhli gril, rozdělali ho poblíž nádrže s naftou a chillovali na sluníčku, mlsali klobásy a popíjeli vodka+juice, paráda. I šejpři jsou pohodáři, vysmátý, pořád nějaký vtípky.. zakopat se tu na celou zimu by určitě nebylo zlý. Pouze vlek nemaj v parku moc vychytanej, nejprv člověk musí jet přibližovákem kde se drží za kovový lano a pak teprve pomičkou.. na to kolik tu maj lanovek, jezdících pásů a různejch přibližovadel to tady těžce ošidili.

Co na závěr – jeďte se podívat a vymodlete si powder, závodní červená zakončená závodníma boulema nebo Vlkovo proklamovaný Ztracený údolí jsou místa prášení zaslíbená. Myslim, že za rok tomu dáme druhou šanci a snad už nebudeme muset hoblovat kámen před hotelem a naprášíme toho víc než letos jeden den.

Jen pro info, cena zájezdu 6dní ježdění, skipas na celý Espace killy, ubytko, doprava cca 10.500,- Kč, www.puxtravel.cz. Ale těch cestovek sem jezdí fůra, každej třetí člověk je tu Čech. Cya.

Activate the google map with dimensions you want to use and any starting point you like.. The standard code could look like this:

function initialize() {
  var mapStartOptions = {
		mapTypeId: google.maps.MapTypeId.ROADMAP,
		zoom: 6,
		center: new google.maps.LatLng(55.720922807787, 10.634765625)
  }

  map = new google.maps.Map(document.getElementById("map_canvas"), mapStartOptions);
}

You see that you need to enter latitude and longitude values for setting the center variable on line #5.

So just drag the map to the position, where you want to have it, and then enter following code straight to the address bar of your browser:

javascript:void(prompt('',map.getCenter()));

This will get you nice box, where you can copy the Latitude and Longitude values and use them to center your map. You will only need to adjust the variable map if your map has a different name (the name is set on line #8 in the code above).

430km z Prahy jsme překonali jak nic. Počasí letos rozhodně o dost lepší než loni, spousta krásnejch slunečnejch dnů.. Sezóna začala někdy 10. června a to se opening posouval ještě o týden, protože na hlavní gondole bylo potřeba vyměnit lano. Každý rok ho o něco posouvají a letos už celý protočili takže bylo potřeba koupit nový a celá ta výměna prý vyšla na  €300 000. Zkrácení sezóny o týden se projevilo zlevněním sezónek na €270 takže koho baví počty, může si spočítat kolik sezónek musí na Dachu prodat aby si to nový lano mohli dopřát. Jinak když už sme u čísel, podle Jordyho a pokud si pamatuju správně prý náklady na provoz lanovky vychází cca €500 za hodinu, což už je docela slušná suma a asi bych si takovou lanovku domů nekoupil.

Co se parku týče, setup letos podobnej jak loni, jen ve jibový části velkýho parku přibylo streetovejch želez, takže kdo rád brousí přišel si na svý. Jibový lajny tak byly na první platformě speed dvojtrubka a bednová duha, druhá speed jekl a lomená bedna s kluzištěma po stranách, třetí zetko jekl a piknikáč a dole speed dvojtrubka, bednový áčko a wallride. Vedle toho tři platformy skoků a naproti easy-park s dvouma lajnama po třech bedničkách. Na úpravu překážek hodně lidí nadávalo, často hlavně v malym parku vytlučený náskoky, ale já byl spokojenej, solit se na Dachu nesmí a vyblbnout nebo vykydnout se dalo vždycky. Pak ještě asi na jeden den ke konci shapeři sprovoznili multifunkční hyperkostku, což byl pozůstatek sněžnýho útvaru ještě z podzima, kde se skákalo ze strany přes gap a dole bylo jezírko. Príma věc pro fotografy, bohužel to fungovalo snad jen den, pak se podělalo počasí a pak už vše vytálo.

Mno taky sem si někdy v prostřed pobytu dal výlet na okolní kopce lanovkama, kam platí sezónka, jeden den nahoru na Planai a druhý den na Hochwurzen, rozhodně super výhledy a alespoň sem si trochu udělal obrázek o celý týhle Schladmingský kotlině. Když sme u výletů, jeden den nás Jordy s Pav vytáhli nahoru do tajemný díry nad malým parkem, nejprv strašili že nás tam čekaj hrozný věci ale vyšla z toho super skalní procházka s bezva výhledy který 95% lidí co vyjedu na Dach neuvidí.

Pak sem si dal taky jeden výlet pro Majka k Budějicům, klukům který sem mířili na kemp klekla kára, díky bohu za Matize že pořád ještě drží jako skála. Poslední týden sem se taky potrápil se zubama, nejprv bolela jedna stolička, to vyřešila operace, a za dva dny se zanítila dáseň kolem moudráku tak mi ho ještě vytrhli a dal sem si tejden na antibiotikách. Takže teď už mam zoubky zdravý a na podzim zas budu moct na kebab, tousty a pizzu za euro sedumdesát v akci

Jinak jediný co mě docela sralo bylo, že moje prkno nějak postrádá rychlost. Ať jsem voskoval a kartáčoval a stahoval a žehlil sebevíc, stejně jsem často s jumpy končil pro neschopnost přelítnout flat, přitom Wlk na SkejtBanáně mohl lítat do elelůja a rozjel se na všechno. Tak nevim jestli to dělá ta banánová konstrukce nebo to že měl to prkno nový zatímco to mý už rok a půl dostává. Hm zkusim nechat přebrousit skluznici a uvidíme jestli to dodá potřebnou forsáž.

Jinak zajímavých lidí bylo taky dost, jeden den se tu mihnul světovej Grenade team, docela jsme se spřátelili s partičkou ze Srbska,  zahráli sme si plážák s poskym rail-killerem Gniazdem, něžná lokální blondýnka Issi dává backside-rodeo, mihla se tu i spousta Čechů, Darek s Romanem Dlauhým na pár dní, Porkerťáci, Křovis, Boris Čičman, klasicky Honza Koukol, na bytě s náma bydleli niggas Ovca s Kolťákem no a jinak všude kolem dost zabijáků obou pohlaví a všech možnejch národností.

Co dodat, na podzim zas a za rok v létě snad taky, a když ne tak jinam. Letní ježdění je největší pohoda, lidi super a i finančně to vyjde good takže bis bald in Schladming.

Pokud taky uvažujete o výletu, mrkněte na nějaký tipy k Dachu, co jsem psal loni. V podstatě to vše platí i letos.

When I created <ul> lists where with custom image instead of predefined circles or squares, it was almost impossible to use the list-style-image attribute. Problem is, that various browser interpret its position differently, so sometimes the image is centered alright to the vertical center of text, and in other browser the image is just too low or too high.

Well until now, the only and common workaround was to put the image on background of <li> and don’t use list-style-image at all. Well, sometimes it’s no obstacle, but sometimes (like when you want some other background for <li>) it’s quite annoying.

Now I found a solution, where in CSS you can use the li:before and display: marker selectors to replace the list-style image itself and create your own marker as you want. You still need to adjust it for older browsers, so you will have to tune the image a bit by adding some space above the image, but for all browsers that support this (which are all modern browsers in actual versions) the image is positioned just the same.

• Positive:
• works in all modern browsers (IE 8, FF, Opera, Chrome, Safari) the same way
• no need to additional wraps, divs etc.. just clear code and all magic in CSS

• Negative:
• doesn’t work in IE 7 (and 6 of course) – needs another styling for older IE 7

Solution

You have classical ul li list where you want your custom marker:

<ul id="example">
	<li>Item 1</li>
	<li>Item 2</li>
	<li>Item 3</li>
</ul>

Then add the style – look at the example bellow:

/* erase old marker */
ul#example li {
	list-style-type: none;
}

/* create new marker */
ul#example li:before {
	display: marker;
	content: url("new_marker.png");
	/* set the following to fit your needs */
	vertical-align: 3px;
	padding-left: 2px;
	padding-right: 12px;

}

Unfortunatelly you still have to take care of old Internet Explorer users. IE 7 and older ignores the new marker so you have to leave it the old classical way with list style, and add something like this for IE only:

ul#example list-style-image: url('new_marker.png') !important;

The best way for this is using the condition to add special IE stylesheet in <head> of your page :

<!--[if lte IE 7]>
	<link href="style_ie7.css" rel="stylesheet" media="screen, projection" type="text/css" />
<![endif]-->

So in the end, the example could look like this:

<html>
	<head>
		<title>List style image test</title>

		<!--[if lte IE 7]>
		<style>
			ul#example list-style-image: url('new_marker.png') !important;
		</style>
		<![endif]-->

		<style>
			ul#example li {
				list-style-type: none;
			}

			/* create new marker */
			ul#example li:before {
				display: marker;
				content: url("new_marker.png");
				/* set the following to fit your needs */
				vertical-align: 3px;
				padding-left: 2px;
				padding-right: 12px;
			}
		</style>
	</head>

	<body>
		<ul id="example">
			<li>Item 1</li>
			<li>Item 2</li>
			<li>Item 3</li>
		</ul>
	</body>

</html>

Na celej výlet jsme si vyčlenili týden od soboty do soboty a jeli sme 4 lidi v kvalitním voze z Mladý Boleslavi. Výhodou bylo že jsme byli 3 řidiči, takže i každodenních X hodin za volantem se dalo přežít. Škoda počasí kdy většinu týdne lilo, ale nejsme z cukru že.

1. den – Sobota
První den byla vpodstatě jen cesta. Vyjeli jsme ráno z Hradce Králové přes Brno, na Slovensko přes Bratislavu, pak Maďarsko přes Budapešť až jsme večer skončili v Srbskym hlavním městě Bělehradu. Na hranicích pohoda, Evropská unie zřejmě budí respekt, jinak hned po příjezdu do Srbska nám někdo začal vnucovat pašovaný cigára ale jinak žádnej velkej rozdíl, nejhorší silnice za celou dobu rozhodně D1.

Po tisícovce kiláků jsme za tmy dorazili do Bělehradu, kde jsme už měli domluvený ubytování přes Couchsurfing – hostitel Marko Čírovič naprosto vpohodě, v jeho bytě už se rozjížděla slušná kalba tak jsme poslali do placu naši bednu packýho třešňovýho biera aby srbové viděli, že Češi nejsou žádný suchaři a zapojili se do všeobecného veselí. Je to tam zas trochu jiná atmosféra než u nás, nejprv se všichni nasolej doma a pak jdou do večerky pro basu lahváčů a jdou dělat bordel do dětskýho parku .. nebýt tam s nima, asi bysme to obešli většim obloukem Jinak ovšem lidi přátelský, fajnovej start výletu.

2. den – Neděle
Ráno jsme se vykopali, ještě v kocovině poděkovali Markovi za pohostinnost a vyrazili projít Bělehrad. Pěkný město, nad městem pevnost, muzeum Nikolaje Tesly jsme bohužel nechytli otevřený a tak jsme se odpolko odpíchli směrem na Srebrenici, která už je na území Bosny a Hercegoviny. Je to dost pietní místo, za válečnýho konfliktu tam Srbové zmasakrovali bosenskej konvoj, kterej se snažil dostat z obklíčení, takže nic veselýho. Dojeli jsme za tmy, pořešili ubytování v rozestavěným hotelu, nejprv nám nabízeli nějakej ještě rozstřílenej barák, nakonec se hodný pan domácí na noc odstěhoval a nechal nám svoje prima apartmá s masážní sprchou. Za €25 pro čtyři lidi, neberte to. Ještě supr pizza ve městečku k večeři a na kutě.

3. den – Pondělí
Ráno jsme to zahájili prohlídkou Srebrenického památníku, jak říkám, nic veselýho.. a pak už jsme namířili směrem na Sarajevo. Cestou jsme už jeli přes hory, škoda mlhy a deště který kazily výhled. Co říct k Sarajevu.. město menší, cca 400 000 lidí, malý centrum, rozhodně ne tak přeturistováno jako Praha, obklopený horami takže mosty a tunely na přístupu do města.. to taky nakonec obyvatelům zachránilo život při obléhání Srby. Přesto člověk pořád podvědomě vnímá všechno co se tu v 90tých letech dělo, od místy rozstřílených fasád přes různé památníky až po nákresy obklíčení. Viděli jsme i místo, odkud střílel atentátník na Františka Ferdinanda, zkrátka Sarajevo si ve 20. století užilo svoje. Přesto lidi dál žijou a znovu město budují, baví se .. je úžasný pozorovat, jak se šrámy a jizvy na tváři národa pomalu zacelujou.

Navštívili jsme i muzeum moderních bosenských dějin – to rozhodně stojí za návštěvu, tam terpve člověk trochu pochopí, jak to tu za obléhání vypadalo- snipeři střílející do civilistů ? Řízená střela do fronty na chleba ? Každý obyvatel zhubl průměrně o 10 kilo ? Nechce se věřit co se tu před pár lety dělo a jak je možný, že zbytek světa tomu jen přihlížel (

Večer jsme trochu zrelaxovali v dobrým baru City Pub a pak v náladě s nějakýma lidma vyrazili na Salsa večer. Nikdy jsem to netancoval ale taková věda to nebyla. Nakonec sem se tu zasekl se super holčinou, ale bohužel dojíždět do Sarajeva je trochu unreal tak nezbylo než zamáčknout slzu a říkat si, že nějaká taková určitě žije i někde blíž. Pak už jsme se jen domotali uličkama domů a ráno vyrazili do Mostaru.

4. den – Úterý
Úterý jsme dojeli ze Sarajeva do Mostaru. Všichni jsme se shodli, že tohle je jedno z nejhezčích měst kde jsme byli. Opět si za války užilo svoje, tentokrát s Chorvaty, a opět je neskutečný srovnávat záběry z let 93-95 s tím, co člověk vidí dnes. Z Čech možná trochu připomíná Českej krumlov nebo možná nějaký zákoutí na Malý straně, nádherný kamenný uličky, spousta zeleně, kavárny, hospůdky, zelená řeka a most jako místní symbol vůbec nedávají znát, že před patnácti lety všechno tohle byly ruiny.. jen suť, rozbombardovaný střechy, most strženej..

Našli jsme tu i bezva rokáč kde hrála nějaká místní bandička, lidi kolem friendly, zakalili sme, konečně se umoudřilo počasí, fantazie.

5. den – Středa
Ráno jsme ještě prošli trochu Mostar, koupili nějaký šmuky a vyrazili na jih k moři. Cestou jsme se stavili u vodopádů Kravica, nádhera, rozhodně stojí za zastávku. Vykoupali jsme se v divoký řece, Misty se skamarádil s hadem, kus cesty jsme pak jeli přes Chorvatsko až jsme dojeli do Neumu. Bosna totiž na cca 20ti kilometrech zasahuje až k moři a dělí tak Chorvatsko na dvě části. Jediným bosenským střediskem u toho jejich kousku moře je Neum. Dřív tam jezdili komunistický papaláši, dnes tam přijeli Český pankáči

Bylo zde silně cítit, že ještě není sezóna, nic moc nežilo, pláže prázdný, ani loďka kterou jsme si chtěli projet záliv nevyrazila pro nedostatek zájemců.. ale pohoda. Ubytko v penzionu za €10 na člověka, večerní studená koupel a pak na procházku města, nějaký pivka, vše zakončený v super rybářský putice, kde nám majitele táta zadarmo udělal večeři, milý lidi, proč ne

6. den – Čtvrtek
Tenhle den byl dnem HardKóru. Ráno ještě snídaně v rybářskym baru, sluníčko, kocovinka, pohoda. My ale měli namířeno do národního parku Sutieska, kde je prý nejhezčí příroda široko daleko. Cestou jsme viděli i nějaký to minový pole, bohužel jak jsme stoupali výš a výš, počasí se čím dál víc kurvilo, objevila se zima a mrholení, finish cesty byl vůbec masakr kdy asi Mandy proklínal že vůbec svoje auto na tenhle podnik svěřil. Pekelná rozbitá cesta kde sme snad hodinu a půl jeli na jedničku až dvojku nás dovedla až do konečných 1700 metrů nad mořem. Bylo hnusně, zima občas sníh, v botách mokro, no řikal sem si co tu vlastně děláme.. aspoň že jsme cestou měli jednu procházku k pěknýmu výhledu na vodopád.

Byli jsme teda nahoře, potkali jsme tu dva místní týpky, jednoho buldozeristu který tu hrnul cestu k jakési chýši a jeho kamaráda Mišu, kterýmu dost chutnala slivovice a bylo to na něm znát. Ochutnali sme jeho, dali mu naši a naše teda byla lepší. No jinak na trek k jezeru nebyla chuť, dál se jet nedalo, oheň nebylo udělat z čeho, padala tma a deprese tak jsme se rozhodli tu nepřespat a vyrazili jsme do nížiny sehnat nocleh. Cestou jsme ještě svezli týpka, který tu pracuje jako hlídač u závory do parku. Asi tam má dost klid, jestli tam projede jedno auto denně tak je to hodně. Taky byla sranda jaký nám prodal vstupenky – na vstupence cena 2, přeškrtnutá a fixem napsáno 5. Taky musí asi chudák z něčeho žít

Už byl podvečer, sjeli jsme teda zpátky dolů, hledali ubytko ale nikde nic rozumnýho až jsme dojeli večer zpátky do Sarajeva. Sebrala nám tahle akce spoustu sil, takže myslim že všichni byli rádi když dali sprchu a postel.

7. den – Pátek
Ježíš sedmý den odpočíval, my měli v plánu kalbu v Banja Luce – hlavním správním centru srbské části Bosny a Hercegoviny. Podle vyprávění kluků z Bělehradu první večer tu prý připadá 15 holek na jednoho kluka, takže sme byli zvědaví, co je na tom pravdy. Cesta byla dlouhá ale nakonec jsme to zvládli, ubytovali se v hotýlku a vyrazili do centra dění. Pravda přesila 15 na jednoho se nekonala, furt tak nějak chcalo, ale poseděli jsme v dobrým baru, pak změnili podnik a vypili mixér piva , pak se dali do řeči s nějakýma lokálama a ty nás vzali na vychytanej mejdan, supr DJ, levný pivo, všichni v náladě.. táhli jsme to asi do půl pátý a super, poslední na parketu jak to kluci z Čech uměj. Objevila se tu i holčina co žila v Čechách devět let, krásně mluvila ale srandovně, bohužel jí pak přítel někam odtáh.

Zajímavý taky je, že v tomhle městě vůbec neprodávaj v hospodách cigára. Fakt jsem nevěřil, neměli je v žádným snad z 10ti podniků, dokonce nás posílali k jakýmusi překupníkovi, kterej prý stojí přes noc na náměstí a má dvě tašky cigár a prodává .. ale nesehnali jsme ani toho. Prostě kdo si nekoupí přes den v sámošce má večer smůlu

8. den – Sobota
Sobota už byla ve znamení sprintu domů. Smůla že se zas udělalo hezký počasí když sme to celý proseděli v autě. Dali jsme pauzu v městečku Jajce (Vejce), kde maj pěknej starej hrad ale jinak celkem nuda, taky sme se zastavili u Balatóna s tim že se vykoupem, ale bahno, vítr a hnusně zelená voda nás nepřesvědčily, tak sme si aspoň dali pálivej guláš v pravý maďarský hospodě. Taky sme trochu zakufrovali ale nakonec se podařilo a kolem půnoci jsem byl doma. Hurá.

Suma sumárum
Jestli jste tu ještě nebyli tak sem jeďte, ta země má svoje kouzlo. Pěkná příroda, fajn lidi, krásný holky, nízký ceny, ale hlavně ta pohnutá historie, která tomu všemu dává zvláštní nádech.. Když to sečtu tak celá ta švanda mě vyšla na nějakých 7000,- , což za takovýhle zážitky dám kdykoliv rád znova.

Na závěr ještě nějaký fotaz pro ilustraci..

update jos_users SET password=MD5('<your_new_password>') WHERE username='<your_username>';

Just replace <your_new_password> with desidered password and <your_username> with the username you are logging to Jooma (eg. admin, administrator or whatever..)

Hope this helps