Fesťákový tažení pokračuje a pomalu přechází do extrému. Tenhle víkend jsme si s partou na ruce přidělali oranžový proužky Keltský noci a užili si zábavu fakt keltskou – po spíš koukacích Masters a s holkama decentněji kalící Malé Skále přišel do třetice slušnej středověk. Úderná jednotka Ziki (alias já), Steve, Mejlik a Onderčuk nenechávala nikoho na pochybách, že pasivní sledování s popíjením kofoly se konat nebude.
Alko tahounem celýho výletu byl rozhodně Steve. Psychicky na akci strávil zhruba 4 hodiny, zato však má nespočet zážitků jako jízda na bahenní klouzačce, povídání si ve stanu s holkou a psem (která tam nebyla 
a další. Ve fórku se už objevilo jeho shrnutí akce jak to psal po icq Lucce. Já si neodpustím popis jak to psal mě, dává to hodně tušit o atmosféře celýho festu.
Steve: jezis ani mi to nepripominej, to byl nejmegafest co sem byl. Kdyz tak nad tim premejslim, tak jedina kapela co si pamatuju je kohout, a to jeste ne celyho. Ja bych to potreboval tak nejak schrnout, co sme delali v patek? Ja si pamatuju, ze sme cestou predesli Ondercuka a to je vsechno. Pak uz mam sobotu. To sem se probral rano ve stanu v sest zimou a sel sem na ruma. Pak mam dalsi vokno a pamatuju si jak sme kecali ve stanu. A pak az ve styri rano after stage.
Steve: Ja tam vlastne ani nebyl, co se delo netusim, akorat vzdycky zablesk. Treba vodnice, nebo ze sme kalili s tema holkama od vedle, ale vubec netusim co byly zac. Pak sme s nima byli asi na fixe a pak uz zase az vecir. Hele ja teda nevim, ale mozna ze to sem mel fakt halusky, ale podle me sem mel ve stanu psa. A ten byl taky jeste ve svym malym stanu a vedle nej tam spala nejaka holka. Ale to byly asi haluze co ? Ja vubec nevim, ale fakt sem se s nima hodinu bavil.
Steve: He a vis co me rozesmalo ? Sem fcera navstivil Lenu a vona prej jestli si nedam caj s rumem, tak sem ji slusne odmit. Ja bych se tak nehorazne zeblil..
jak to bylo doopravdy ?
CESTA:
Steve se na rum těšil už dlouho před akcí, každýmu teda koupil flašku a navíc jednu erární do vlaku. K tomu měl 2 litry vína, jednu flašku saké (rýžový víno) a nějaký piva. Já na tom nebyl o moc hůř, víno, pivo, červenej jelzin, rum od Stýva.. Mejlik si koupil kartón piv, Onderčuk taky nezaostával. Cesta tak probíhala výrazně vpohodičce. Až na starýho pána, kterej chtěl mermomocí sedět s náma a vůbec mu nevadilo, že o 5 metrů vedle má volný sedačky. Jelikož nás ale s pánem bylo pět, radši sme si odsedli. Do rokytnice je to skrz pár tunelů a na žádný „Miskůzi, miskůzi !“ sme neměli chuť.
V Martinicích následoval přestup do nabušenýho vagónu, chyt sem místo vedle nějakýho vykašenýho sociála, kterej pořád somroval pivo a tvrdil, že sme určitě ta parta co má na Keltský zaplacenej 40tilůžkovej hotel. Tak toho sem fakt nepobral, naštěstí nám připřáhli druhej vagónek na vození kol, takže sme ho hned okempovali – spousta místa a pohodovejch lidiček, dali sme řeč s Jilemnickejma pankáčema, vesele se kouřilo ve vagóně, kolovaly láhve, paráda atmosféra.
Vystoupili sme v Jablonečku. Nevim sice proč, já chtěl pořád jet do Rokytnice, ale vystupovali tam všichni. S davem jsme došli až k silnici, kde měla podle davu stavět kyvadlovka. Ta vyjížděla z náměstí kam se taky vydali Pítrs se slečnou a další. Nám se líbilo u silnice, kalili sme, bavili se s lidma, stopovali auta. Něco sme zastavili, ale 4 s baťohama nás vzít nechtěl, tak jsme auto přenechali jinejm. V tom Onderčuk zjistil, že jeho kámoš má 50 metrů od nás hospodu, tak sme tam zašli, jakože než pojede kyvadlovka.
Mejlik chudák to tam moc nedal, bylo mu celej den blbě, tak se aspoň prospal na stole. Když sme dopíjeli, napsal Pítrs, že vyjížděj z námka. Tak sme doběhli k silnici a za chvíli přijely 2 busy, tak natlačený, že ani nezastavily. Bouchání na projíždějící dveře ani okna nezabralo, tak sme sbalili bágly, zeptali se kočky v hospě na cestu a vyrazili pěšo do kopců.
Se Stevem sme nasadili pekelný tempo a brzo nechali ostatní kdesi vzadu, teď se divim proč sme nepočkali. Ušli sme kus lesem, stopli auto, který slíbilo počkat na parkáči, ale ještě než sme tam došli, stopli sme autobus, kterej nás pohodlně odvez až nahoru. V buse sme si ještě servali plakáty, jenže u stanů pak tak promokly, že sme je tam nechali. Zdálky už sme viděli Pítrse, tak sme u nich postavili stany. Za zmínku stojí Stevův stan, postavenej o 90 stupňů otočenej, takže se jeho obyvatelé pravidelně budili ležíce na sobě u spodní stěny.
PÁTEK:
Takže sme bydleli a brzo jsme poznali blízký i vzdálenější sousedy. Nejhustější typ byl asi Saša, kterej ještě s kámošem a jeho holkou dorazil až z Teplic, z toho cestu Liberec – Háskov si dali tágem ! Fakt správnej drsoň, radost poslouchat jeho historky. S nim sme si taky domluvili heslo proti vykradačům stanů CO DĚLÁ RYBIČKA? a odpověď PLAVE Tak sme mohli v noci poznat, jestli kdokoliv má nebo nemá v cizim stanu co dělat.
Tou dobou dorazili Mejlik s Onderčukem, uložili sme krámy do stanu, pokecali s holčinama odvedle a šli zkouknout Luca Brasi. Nebylo to špatný, pár lidí už pařilo v první lajně, ale větší kotel se utvořil až na po nich hrající Jaksi Taksi. Samozřejmě sme do toho šli, co taky jinýho. Hráli dobře, kdo zná tak ví. Místo následující Blanky Šutrový jsme zvolili chálování u stanu a pak ZNC. Znouze mě tentokrát tolik nenakopla, chyběla Renata se ságem, rovněž skladby co hráli nebyly až tak největší hitovky.
Po nich jsem si chtěl trochu schrupnout před fixou. Provar byl, že jsem o probuzení požádal Steva, člověka kterej ač vypadal celkem fresh tak už tou dobou neměl pod kontrolou ani sám sebe, natož něco jinýho. Takže fixa prej byla supr, já se vzbudil až po půlnoci při Trabantech. Počasí už zdaleka nebylo pěkný, mrholilo a byla tma. S největším sebezapřením sem nalezl do mokrejch bot a vydal se zjistit co se děje. První co jsem zjistil byl Onderčuk spící vedle ve stanu, tak jsem ho vzbudil a hurá společně na průzkum.
Při průchodu vstupem Onderčuk prohlásil, že tu navečer seděl s pořadatelema a plán byl na světě. Jelikož pořadetelé místo dávno opustili, sedli jsme si na lavici a převzali pořadatelskej ortel – rozdávali jsme letáčky a časáky, radili kdy jede kyvadlovka, kde koupit suvenýry, kontrolovali pásky, vedli oplzlý řeči a tak, prostě supr, fakt bordel. Alkáč slušně makal takže o nápady nebyla nouze:
Z: Holky, ukažte vstupenky !
O: A teď ukažte kozy !
O: Vemte si časák ! Na háskově došel hajzlpapír tak musíme tohle rozdávat místo něj !
Z: Hele, vem si časák.
O: Tenhle se menuje vem si MĚ do stanu a tenhle vem si NÁS do stanu. Kterej chceš ?
Z: Vem si časák. Když si ho na noc nacpeš do bot tak pohltí vlhkost a ráno budou suchý..
Jelikož časáky byly všechny jedno vydání, urvali jsme jim titulní či několik předních stran, aby na první pohled vypadaly jinak a rozdávali je jako nový čísla na skladě. Letáčky byly zas úplně slepený vodou do takový hromady, všichni chtěli program, kterej sme neměli, ale vždycky sme to nějak zakecali. Legrace na maximum, těžko popisovat všechno co sme vyváděli, ale kdo nás viděl, musel mit jasno
Během toho kolem prošli Mejlik se Stevem spát. Hlavně Steve měl zornice jak špendlíky, ten snad nemohl ani vidět. Asi po hodině pořadatelství se strhl megaslejvák tak jsme ještě chvíli rozdávali časopisy jakože deštníky (najednou o ně byl ukrutnej zájem) a když se to přehnalo, vyrazili jsme na Wohnouty. 20 minut sme mrzli před pódiem než nám Matěj sdělil, že jim nachcalo na pódium a elektrika by mohla někoho zabít, tak že teda bohužel a začali balit.
Ještě chvíli sme to hecovali, obzvláště si cením své duchaplné věty „Která holka chce dneska večer vohnout ať se přihlásí !“. Začlo jich řvát spousta Kapelu to neobměkčilo, ale nemam jim to za zlý, taky bych nehrál na elektrickou kytaru ve vaně. Bylo od nich a pořadatelů aspoň fér, že řekli na rovinu o co de, ne stupidní arogance jako na Malý Skále. Wohnouti nemohli hrát ani druhej den tak sme toho nechali a přemejšleli co s načatým večerem.
Všichni už se pomalu trousili bahnem a kalužema spát. Nám se nechtělo tak sme vyrazili do bílýho stanu na druhou „klokaní“ stage. DJ byl sice Kretén, ale asi hoďku sem tam vydržel, dal sem řeč s Pražskou dredařkou Kristýnou, zapogovali sme si v bahně, polili sme jednoho chlapíka vodou z promáčený střešní plachty.. dobrej večer. Jen snad k tomu DJovi, on hrál fakt dost nesmyslně. Jedna skladba kabáti (lidi pařili, skákali), vzápětí další skladba nějaký etno (lidi znuděně koukali), další song popík (nuda), potom Breaking the law (všichni pařili jak zběsilí), vzápětí Standa Hložek nebo Hajný je lesa pán.. šílený.
Kolem třetí už sem toho měl dost, rozloučil se s dredařkou a šel chrápat. Bylo to poprvý co sem hledal stan po tmě a nebejt natažený celty tak bych ho asi nenašel, všechny mi přišly stejný. Když sem do něj vlezl, čekalo mě překvapení, koukám kdo to tam leží.. musel sem si na obličej posvítit bleskem od foťáku.. a on to Onderčuk i se všema krámama. Byl sem správně nakopnutej, tak sem ještě vedl řeči se sousedkama vedle, bohužel jen přes stan protože prej „Jestli nakoukneš k nám do stanu dostaneš slzákem.“. Drsný holky, ale nakonec celkem vpohodě. Po půl hodině vyrválu kolem stanu sem konečně trochu srovnal věci a usnul.
SOBOTA:
V sobotu v šest ráno mě probudil Stevův zoufale drkotající promrzlej hlásek: „Zzz-ii-kk-iiii pp-ooo-ttt-řř-ee-b-uuu-jj-uuu rrr-uu-mmm“. Nechápal jsem na co když musel mít ještě aspoň flašku a radil jsem mu ať jde spát, ale nedal se odbýt. Tak sem mu jí teda poslal a usnul. Tři hodiny potom, zrovna když sem vstával, dorazil Steve zpět. S prázdnou lahví. Úplně nalitej. A úplně zaprasenej bahnem.
Vyprávěl, jak potkal pankáče z vlaku s kterejma vysápnul ruma. Pankáč prej měl ten den štěstí, klepal přes noc kosu venku, když kolem prošla holka jen ve spodnim prádle a soucitně mu půjčila bundu. Asi nějakej anděl. Steva bohužel žádnej anděl nehlídal, rum udělal svý se stabilitou a tak se Steve nedobrovolně projel na bahenní klouzačce. A vypadal podle toho. No prostě jako když sebou člověk plácne do deseti čísel bahna.
Dali sme teda sváču před stanem, něco pojedli, popili, otevřeli víno, pokecali se sousedama/sousedkama (hlavně Saša opět sršel vtipem), zamumifikovali Steva do celty a hurá na první kapelku dne. Sobota byla výrazně punková, takže z bahna v kotli si nikdo hlavu nedělal. Navíc každou chvíli chcalo, ale měli sme ssebou celtu pod kterou sme se schovali když bylo nejhůř – dobrej to vynález, budu si muset koupit novou.
Otevírali Kohouti plaší smrt, dobrá záležitost. Hlavně refrén o mouše domácí nám zůstal hodně dlouho v hlavě a v našem podání si ho pak často užívali jak vedle bydlící sousedi, tak spolucestující ve vlaku. Tou dobou se k naší bandě přidala Kristýna, ještě skoro nezabahněná, a taky Mejlikova budoucí přítelkyně. Seděli sme teda pod plachtou, pochvalovali si dobrou muziku a občas zanadávali na zkurvený počasí. Jedna holčina co stála před náma to vážně vychytala, protože měla na sobě klasickej gumovej neoprén.. tak tý asi déšť moc nevadil.
Další zahráli Apple Juice, pro mě asi největší překvapení, suprovej rychlej new wave punk, to si rozhodně musim někde sehnat. Rovněž show udělali dobrou. Zpěvák mezi skladbama: „Pozdrav pro karimatkovýho surfaře – ukaž jak ti to jede !“. Všichni se otočili na týpka v davu, ten popad karimatku, rozběh se z kopce břichem na ní skočil a ujel v bahně pár metrů. Zpěvák: „No to bylo slabý, zkus to znova !“. Pankáč si to vyšláp, pořádně se rozběh a ujel dobrejch 8 metrů až k dolnímu zábradlí. Super.
Místo potřeby aktivity sem se zašel, trochu prospat, vrátil sem se až na NVÚ, a hráli supr, kolem lítal Kaloň, Štěpán pobíhal ve skotský sukni.. Jeden chlápek z toho byl tak rozjetej, že popad svojí holku, opřel jí o plot, stáhnul jí kalhoty.. no prostě prdel, škoda že to Steve celý prospal. Taky škoda že nezahráli „Jedna příchuť“. Pak sem se na to Štěpána ptal a prej jí teď hráli dost, nebylo tolik času a nechtěj to s coververzema tolik přehánět. Nezbejvá než souhlasit. Ale ten song je supr.
Zatímco ladil Volant, došli sme se Stevem do stanu a přinesli nějaký alko, jelzina, saké, tonik a nějaký piva. Pak teda volant spustil a jednalo se o dost hustý maso, je vidět že dělat punk tyhle lidi vysloveně baví. Mělo to i instruktážní část, kdy basák ukázal začínajícím punkům jak správně pogovat. Hned sme to šli taky vyzkoušet.. Takže „Točte se, pankáááčovééééééééééééééé !!!“. Tady sme taky asi naposledy viděli naše sousedky, který kolem třetí nepochopitelně zmizely.
Po volantech nastoupil Pepa Lábus, největší provar festu. Podivný hippies, který těžko sedli k něčemu co hrálo, mělo hrát nebo na co byl někdo zvědavej. Došli sme se teda podívat na druhou klokaní stage, kde se to zatim jen chystalo. Příjemně překvapily piliny na zemi. Chvíli sme se bavili s barmankou Péťou jestli zvíře na baru je svišť nebo klokan a kde má uši. Vyfotili sme se a vyrazili na vodnici do čajovny.
Tou dobou už sme měli vypitý všechno co sme se Stevem přinesli, takže ač sme příjemně pokouřili, průšvih na sebe nenechal dlouho čekat. Při odchodu někdo do vodnice drkl a rozpálenej uhlík propálil čajovníkovi koberce. Že je chtěl zaplatit, ale my sme mu nic nedali, na tom neni nic tak divnýho. Divný bylo, že kluci tam pak šli znovu, on je tam pustil, a udělali přesně ten samej průser. Čajovník už pak ani nic nechtěl. Musim uznat, že už od začátku vypadal smířenej s faktem, že pozemská existence neni nic než utrpení.
Trápit sme se ale nechtěli tak sme opustili čajovníka a šli skouknout skotskej-punkrock-s-nejmenšim-bubeníkem Benjaming band. Co k tomu říct, dobrá šou, dobrý pogo, dudy v punku přece jen nejsou až tak frekventovanej nástroj. Pak zas trochu zewling po areálu, chtěli sme si jít do hospy zahrát fotbálek, ale byl na žetony, všechny žetony byly vevnitř a nikdo neměl klíče.. prekérka. Takže zpět do areálu na Doktora P.P.. Fajn veselá muzika, bílej Kisstarista opět neselhal a jeho závěrečný dvouminutový sólo bylo víc než slušný. Chvíli sem pokecal s Bárou, jedinym člověkem tam, kterýho sem znal z Hradce.
Následovaly Éčka, škoda že sem přišel až na konec protože to bylo dost skvělý vystoupení. Hlavně sem je se stávajícím zpěvákem viděl snad podruhý a dost jim to svědčí, výrazně dynamičtější záležitost než když kdysi zpívali jen kytaristi. Narazil sem taky na Kristýnu, která na tom byla dost špatně, naštěstí se to časem zlepšilo.
Následovali Plexis, skvělej zvuk a skvělej výběr songů, který sem si okamžitě vybavoval, ačkoliv už sem je sakra dlouho neslyšel. Trochu sem si zařval a zapogoval u zvukařovy boudičky a šel sem spát. Vzbudil sem se ve 3 ráno plnej energie a chuti jít něco dělat. Za chvíli mi přestala bejt zima tak sem vyrazil do bílýho stanu. Tady sem potkal packýho snowboard kolegu Besťu, triko SC ho okamžitě prozradilo. Atmosféra vládla supr, hlavně DJ konečně rozumnej, střídal sérky různejch žánrů.. došel sem si do stanu pro prachy a vyhecoval Steva ať jde taky. On chudák stejně nespal, protože byl promrzlej na kost, tak sme tam dorazili a velká pohoda. Hlavně tam byl jinej DJ, nějakej mladej kluk ale hrál stokrát líp než v kůži zabalenej Kretén. Točili tam pivko, lidi pařili, skvělá atmosféra, prostě jedna velká rodina
NEDĚLE:
Jak se blížilo ráno, lidi odcházeli, ale stejně nás tam zůstalo dobře 10 věrnejch a kalili sme dál. Kolem půl šestý sme si skoukli východ slunce. Bylo to nádherný a vzbudilo to v nás pocity vlastenectví a sounáležitosti. Nevim co na to říkali lidi, když viděli v půl šestý ráno na louce stát 6 připitejch kluků, každej v ruce pivo zdvižený k východu slunce a zpívali vyřvanejma hlasama českou hymnu, ale v tý chvíli sme byli fakt hrdý na to kdo a kde sme.
Chvíli na to sme se rozloučili se Sašou a jeho bandou, který už museli frčet, tentokrát si to totiž tágem dát nechtěli. V šest přišla další rána, když šéfici vypli pojistky a tak bílej stan dohrál. Péťa už toho měla taky dost a zdálo se že konec.
Ještě sme tam teda půl hoďky kecali, zasmáli sme se Kreténovi v Hummru, kterej nejprve do stanu bůhví proč vjel a následně nemohl vyjet z 10ti čísel bahna. Vzpomínám, jak sme na Polygonu Generali v Hummiem jezdili.. ta kára by vyjela buben od packý třicítky jako hadr, 40 stupňů sklonu s přehledem dává, natož nějaký bahýnko. Hummer je tank, ne auto a to co tady tenhle chudák předváděl, fakt sme se mu museli smát když ho tam šli další pořadatelé roztlačovat.
Když už se nehrálo, chtěli sme si aspoň zazpívat, ale pořád nás nenapadalo co. Naštěstí to Péťa rozsekla když na nás zařvala ať už táhnem do háje. Hned sme se chytli a odzpívali jí celou. Pak nám ještě DJ zabubnoval na buben a šli sme ke stánku s pivem a něčim k jídlu. Tady sme pro změnu potkali typa, kterej vypadal jak z televizní estrády.. Historky co vyprávěl byly prostě neopakovatelný.. Když vyprávěl jak když má hlad si koupí 10 deka toho, 10 deka toho, 20 deka toho, salámy, majonézu a kyselý ryby tak už sme fakt šli smíchy do kolen.. a když pak následovalo jak si de do komory ukrojit půlku salámu a žena mu řekne ať nezamastí peřiny, otočí se a spí dál.. Smůla že sem neměl foťák nebo walkmana.
Taky sme pokecali s příjemnejma lidma z hned vedle stojící chaloupky, pochválili jim orlí totem a pomalu si to namířili ke stanu. Luxusní byl obzvlášť Besťa, neustále řvoucí „VSTÁVEJTE !! DĚTE SPÁT !!“. Když sme u stanů všechny vzbudili, dali sme nějaký jídlo, poseděli, a začali pomalu balit. Já se šel ještě mrknout do areálu co se stalo s celtou, kterou sme nechali ve zvukařově boudičce. Samo tam nebyla, kéž by onen nepoctivec chcíp.
Pak už následovala cesta dolů ke kyvadlovce. S busama to zjevně moc slavný nebylo, tak sme vyrazili pěšky. Cestou sme viděli hodně zvířat, ještě si trochu zazpívali, z aut nám nikdo nezastavil a tak sme v dobrý náladě došli až na nádražíčko. Cestou nám ještě Onderčuk ukazoval, kde všude Mejlik v pátek cestou nahoru zvracel, a jako že těch míst nebylo málo.
Na vlak sme samo nečekali sami a jeden z lidí hned vytáh nedopitou láhev rumu, který Steve samozřejmě neodolal. Myslim, že se rodí slušná šance aby měla Stará Paka svýho prvního námořníka. Když vláček přijel, hned sme do něj narushovali, nedbaje zákazů průvodčího, strojvůdce a mechanika v jedné osobě a urvali luxusní sedění. Pak sme ho teda opustili aby si moh sednout přistoupivší starej pán, ze kterýho ale nakonec vypadlo že chce stát, protože byl za mlada horolezec.
Ve vagónku opět vládla svobodná atmosféra, pokecali sme se sympatickejma holkama vedle, i po přestupu v Martinicích sme seděli s nima, na celej vagón zpívali a vedli rádoby vtipný řeči, bohužel už nevim o čem. Ještě sme si dali pár fotek a ve Starce se rozdělili. Pak sem ještě ve vlaku zapomněl mikinu a byl sem doma.
SHRNUTÍ:
Akce byla supr, nejen kvůli muzice, ale i díky tomu že to neni nijak monstrózní podnik a když dá člověk s někym řeč, tak ho pak potkává.. ne jak na MoR či BN, kde potkat někoho za fest dvakrát byla obrovská náhoda. Navíc je fajn pařit s lidma, kterejm zkurvený počasí nemůže zkurvit náladu a jakože takovejch tu byla valná většina. Hodně takovejch supr lidí sme poznali a doufám že se uvidíme na dalším ročníku. Zdravim naší bandu i všechny fajn lidi, který sem tam potkal.
Žádné příbuzné články.